Jak jsem zmínil, každý člověk je jiný.
Pochopitelně jsem byl i já předškolním dítětem a později i žákem
základní školy. Dětství i školní docházku jsem prožil střídavě jak
na (monokulturním katolickém) Slovácku tak v (multikulturních) Karlových
Varech. Dalo by se říci ve dvou specifických kulturách. Pochopitelně jsme
si jako děti zajisté povídali i o vánocích, o Ježíškovi nosící dárky
pod stromeček, ale že bychom někdy filosofovaly o nějakém duchovním kouzlu
vánoc si nevzpomínám. V rodině (na Slovácku) jsme měli i aktivní
pobožné, sestra mého dědy byla vdaná za kostelníka, bratr mého dědy a
jeho rodina (mí pra-bratranci) jak silně a praktikující katolíci (s
modlitbou a díkuvzdáním před jídlem a s křížky po baráku), tak i
komunisti a členové JZD. My jsme doma neměli ani ten křížek.
Proč to vlastně píšu? Abych ukázal, že jsem nestrávil dětství v
náboženské, ale ani v komunistické bublině.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
