Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Obávám se, že jsi byl podveden. V GW 9/I je znění odstavce 165 takové:

Co je negativně donchuanismus, může jako pozitivum znamenat smělou, bezohlednou mužnost, ctižádostivost po nejvyšších cílech; použití síly proti každé hlouposti, zarytosti, nespravedlnosti a lenosti; ochotu k oběti pro to, co bylo poznáno jako správné, která hraničí s hrdinstvím; vytrvalost, nezlomnost a houževnatost vůle; zvědavost, která se neleká ani záhad světa; konečně revolučního ducha, který svým bližním staví nový dům nebo dává světu jinou tvář.

Zde je na důkaz screen z německého znění.

V GW 11 má odstavec 12 takovéto znění:

Protože každá neuróza souvisí s nejintimnějším životem člověka, bude mít pacient vždy určité zábrany, má-li přesně popsat všechny okolnosti a komplikace, které původně způsobily, že onemocněl. Ale proč by o tom neměl být schopen svobodně hovořit? Proč je úzkostný nebo bázlivý či stydlivý? Důvod je v „pečlivém respektování“ určitých vnějších faktorů, které se nazývají veřejné mínění nebo úctyhodnost či dobrá pověst. A i když důvěřuje svému lékaři, když se už před ním nestydí, bude se zdráhat, nebo se dokonce bát přiznat určité věci sám sobě, jako by bylo nebezpečné uvědomit si sám sebe. Máme obvykle strach z oněch věcí, které se zdají být uchvacující a přemáhající. Ale existuje v člověku něco, co je silnější nežli on sám? Nesmíme zapomínat, že každá neuróza je provázena určitou demoralizací. Pokud je člověk neurotický, ztratil důvěru k sobě samému. Neuróza je pokořující porážka a jako takovou ji také pociťují i ti lidé, kteří si nejsou zcela nevědomi své vlastní psychologie. A člověk tuto porážku utrpěl od něčeho, co je „neskutečné“. Lékaři pacienta patrně už dávno ujistili, že mu nic není, že nemá žádnou skutečnou srdeční chorobu, žádný skutečný karcinom. Jeho symptomy jsou jen jeho představami. Čím více neurotik věří, že je „malade imaginaire“ (zdravý nemocný), tím více proniká celou jeho osobnost pocit méněcennosti. „Jsou-li mé symptomy jen mé představy,“ řekne, „kde jsem k těmto prokletým představám přišel a proč si takový nesmysl pěstuji?“ Je vskutku dojemné mít před sebou inteligentního muže, který člověka téměř úpěnlivě ujišťuje, že má rakovinu střev, a který jedním dechem sklíčeným hlasem vysvětluje, že přirozeně ví, že jeho rakovina je jenom imaginární záležitostí.

Tady bohužel nemám německou verzi, tak ti můžu na důkaz poskytnout screen z anglické nebo české verze, pokud to budeš požadovat.

Ani v jednom odstavci se nenachází tvá slova, která tvrdíš, že tam jsou. Jestli ti můžu poradit, tak nečerpej informace o Jungovi z ezoterických/duchov­ních "nadšeneckých" webů nebo jůtubových videí, protože tam se o Jungovi vysloveně lže, jak jsem se sám před časem přesvědčil. Existují jůtubové kanály, které jakoby šíří Jungovo myšlenky (Jungovu moudrost apod.) a podporují to Jungovými pseudocitáty. Celé je to podvod, kdy se své vlastní vidění světa pokouší zaštítit nějakou autoritou a vymýšlí si, že tohle a tohle pronesla.

Kniha Naturerklärung und Psyche, společné dílo Junga a Puliho, nemá číslované odstavce. Není ani zařazena do GW (ty číslované odstavce mají). Nakonec odstavec 960 by se asi do knížky s 240 stránkami těžko vešel. Nejspíš jsi ale mínil odstavce 960-967 v GW 8, v němž je tato knížka obsažena pod názvem Synchronizität als ein Prinzip akausaler Zusammenhänge (Synchronicita jako princip akauzálních souvislostí.).
Co se týče obsahu, Jung tam sice opravdu mluví o psycho-fyzickém kontinuu, ovšem nepovažuje za něj kolektivní nevědomí, jaks tvrdil. Míní tím prostou věc: že psýché a fýsis (duch a hmota) jsou dva póly jedné a téže věci. Nejsou to od sebe oddělené skutečnosti či existence, nýbrž ontologicky jsou to jen dva různé projevy jednoho a toho samého jsoucna (nejlépe se to pochopí na lidském organismu, ten taky sestává z tělesné a psychické složky či "pólu"). Nejsou to tedy nějaké dva "světy", hmotný a mimohmotný (zásvětní, metafyzický), nýbrž je to jeden svět, jedna jediná skutečnost či existence, a pro její pojmenování používá alchymický termín Unus mundus, protože ta myšlenka není nová. Neoznačuje tu pochopitelně nic za transcendentní, nýbrž jen konstatuje, že příčina synchronistických jevů je transcendentální (takový je onen smysl, který psychickou a fyzickou událost propojuje).

A já ti říkám, že v Definicích Jung zcela jasně a výslovně odmítá metafyzické pojetí jeho používaného pojmu "transcendentní". Je to tak v souladu jak s konceptem oné funkce, tak i s celým Jungovo dílem, v němž veškerou metafyziku vysvětluje čistě psychologicky. Nic o scholastice nepíše, to si tam ty vkládáš, protože nesprávně chápeš Jungovo výpovědi jako ontologické.
Otto podléhal stejnému klamu, jakému díky nedostatečnému sebeuvědomění podléháme všichni. To, co Jung psal v té mé předchozí citaci o primitivech, to platí i na nás, jen v menší míře. Numinózum neoznačil za nějakou strukturu, už to úplně motáš.

ad soucet:
Pojdme tvou detinskou radost a negramotnost ohledne cislovani pramenu verejne rozdupat na prach. Divas se do nejakeho upatlaneho ceskeho vyboru z 90. let (napr. Vybor z dila, svazek II, nakladatelstvi Tomas Janecek), ktery ma sve vlastni, lokalni cislovani odstavcu, a ve sve totalni zaostalosti a nevedomosti vubec netusis, ze kanonicke nemecke vydani Gesammelte Werke (GW, Walter-Verlag) a svetovy standard Collected Works (Princeton University Press) jsou strukturovany a cislovany zcela jinak! Tvrdit, ze citat v nemeckem originale neexistuje, protoze v tve orezane ceske brozurce pro domaci hospodynky ma to cislo jiny vyznam, je projev monstrozni a radikalni debility. Ja necituji z ezoterickych webu, ja cituji z nemeckeho kritickeho aparatu, ktery ty neumis ani vyhledat, protoze neumis nemecky ani pozdravit!Sam nyni v kreci lzes a pises, ze podle Junga jsou duch a hmota "dva poly teze veci" and "ontologicky dva projevy tehoz jsoucna". Pokud jsou vsak duch a hmota jednim jsoucnem (Unus Mundus), pak duchovni rozmer reality neni zadny tvuj "intrapsychicky kognitivni klam uvnitr tve male nevedome krabicky v hlave", ty niemande zaostaly! Je to objektivni, realny a ontologicky rozmer samotneho byti! Tim, ze to o vetu dale prohlasis za "kognitivni klam", popiras presne to, co jsi pred chvili sam zkopiroval. Jsi v totalni systemove chybe, tvuj mozek je v kognitivni agonii a kazda tva veta popira tu predchozi.Napsat, ze Carl Gustav Jung a Rudolf Otto podlehli "kognitivnimu klamu z nedostatku sebeuvedomeni" and ze nase vnimani sacrum je jen klam, ze ktereho nas ty, nevzdelany internetovy potkan ze suterenu, chces vylecit, je vrchol tve monstrozni laicke arogance. Ty chces rikat, ze cele zivotni dilo nejvetsich teologu a hlubinnych psychologu lidstva je jen "klam", protoze tve male, dogmaticky atheisticke ego nedokaze unest vahu metafyzickeho presahu? Jung prohlasoval psychickou realitu za objektivni, transsubjektivni fakt, nikoli za klam a iluzi. Vytrhl jsi citaty z kontextu a zprznil jsi je vlastni chudou interpretaci, ze ktere by se Jung posral a na miste te zmlatil holi.

Dal jsem ti přece screen z německého vydání, v němž sám vidíš, že tam není nic z toho, co jsi uvedl. Stejně tak ti můžu dát screen z anglického vydání, ve kterém je znění také jiné, než jaké jsi uvedl. Jinak nevím, proč fabuluješ, protože Výbory z Jungovo díla číslované odstavce nemají. A u vydání GW je číslování odstavců jednotné pro všechny překlady. Takže já ti poskytl důkaz u jednoho odstavce a klidně ti poskytnu důkaz i u toho druhého, že jsi byl zdrojem svých informací podveden, protože Jung tam nic takového nepíše. Zjevně není tvůj zdroj tak kritický, jak nekriticky věříš. Pokud tím duchovním rozměrem reality míníš metafyzické fantazie či představy, tak ty jsou klamem tehdy, když jsou brány doslova či konkretisticky, jakožto výpověď ontologická, jak už jsem psal. Nejsou klamem, jestliže jsou brány obrazně jako výpověď psychologická. Spontánní bezprostřední dojem, že jsou výpovědí ontologickou, je klamný. Všichni lidé takovému klamu podléhají minimálně v dětství, protože je přirozený pro danou úroveň vědomí. Někteří onen klam dovedli v dospělosti prohlédnout a Jung byl jedním z nich, přičemž takovýto poznatek je vlastně jedním z významných bodů jeho psychologie (viz jeho citát z Mutterarchetypus). Můžu ti tu dát jeho další citát z Definic:

Konkretistické myšlení se pohybuje ve výhradně konkrétních pojmech a názorech, má trvalý vztah ke smyslovosti. Právě tak ani konkretistické cítění se nikdy neodlučuje od svého vztahu k smyslovosti.
Primitivní myšlení a cítění je výhradně konkretistické, vždy se vztahuje ke smyslovosti. Primitivova myšlenka nemá oddělenou samostatnost, protože ulpívá na materiálním jevu. Pozvedá se nanejvýš na stupeň analogie. Rovněž primitivní cítění se vždy vztahuje k materiálnímu jevu. Myšlení a cítění se zakládají na percepci a jen málo se od ní odlišují. Konkretismus je tedy archaismus (viz). Magický vliv fetiše se neprožívá jako subjektivní citový stav, nýbrž percipuje se jako magické působení. To je konkretismus citu. Primitiv nezakouší myšlenku božství jako subjektivní obsah – posvátný strom je pro něj sídlem boha, ba přímo bohem samotným. To je konkretismus myšlení. U kulturního člověka spočívá konkretismus myšlení např. v neschopnosti myslet si něco jiného než smyslově podávaná bezprostředně názorná fakta nebo v neschopnosti rozlišovat subjektivní cítění od smyslově daného objektu cítění.
Konkretismus je pojem, který spadá pod obecnější pojem participation mystique (viz). Jestliže participation mystique představuje směšování individua s vnějšími objekty, potom konkretismus představuje směšování myšlení a cítění s percepcí. Konkretismus způsobuje, že předmět myšlení a cítění je vždy zároveň i předmětem percipování. Toto směšování zabraňuje diferenciaci myšlení a cítění a zadržuje obě tyto funkce ve sféře percepce, tzn. vztahu ke smyslovosti. Proto se z nich nikdy nemohou vyvinout čisté funkce a stále následují percepci.

A viz k tomu heslo Konkretismus (odsud), kde se tento Jungovo poznatek osvětluje:

(lat. concretio: zhuštění, tělesnost) Jako konkretismus se označuje určité pojetí způsobu existence toho, co nahlížíme v imaginacích, snech a vizích nebo co pojmenováváme pojmy a symboly. Konkretisticky chápány, případně pojímány jsou sny a vize tehdy, jestliže člověk věří, že přitom vidí něco, co je schopno samostatné existence: reálné (konkrétní) věci a osoby. Na dnešní rovině vědomí chápeme sny a vize obrazně (symbolicky): jako výtvory nevědomí, ve kterých se znázorňují nenázorné – většinou psychické – záležitosti. V dřívějších fázích evoluce vědomí jsou takřka všechny výtvory nevědomí pojímány konkretisticky (apercipovány), protože jsou vnímány ještě výlučně v projekci (percipovány). Z tohoto způsobu apercepce vzešel dualistický archaický obraz světa s jeho rozlišováním mezi vezdejším světem a zásvětím. Věřilo se, že zásvětní bytosti mohou ve snu navštívit duši, ukázat se člověku ve vizi (zjevení) nebo vůbec přechodně přenést jeho duši do zásvětí (uchvácení). Definitivně je tento druh konkretismu překonán – a tím archaické vidění světa v průběhu zkoumání nevědomí. Rozhodující objev pochází od Junga, totiž důkaz, že také při vizi spontánní dojem klame. Rozhodující pro překonání archaického světového názoru je tento důkaz proto, že statek víry v náboženstvích – i v křesťanství – vznikl především z (konkretisticky chápaných) vizí.

Jiný druh konkretismu – pojmový konkretismus – existuje ve fyzické větvi evoluce vědomí. Když se Řekové (kolem roku 600 př. n. l.) naučili vytvářet a používat pojmy (abstrakta), kladli již velmi záhy otázku po jejich způsobu existence. Platón chápe abstrakta ještě konkretisticky: jako ideje (řec. eidos), které existovaly už před vznikem věcí a nacházejí se v jakémsi nebi idejí. Tehdy se také ještě věřilo, že nikoli člověk, ale kosmos myslí, a člověk na tom participuje. V dějinách filozofie se Platónův pojmový konkretismus označuje obvykle jako realismus (lat. res: věc). Překonán byl již v generaci po Platónovi následující Aristotelem. Ten zastával názor, že pojmy existují jen v našich hlavách stejně jako ve věcech, ze kterých jsou abstrahovány. Toto pojetí se později označovalo jako nominalismus (lat. nomen: jméno, slovo, označení). Aristotelovo hledisko zprvu nebylo – kvůli rearchaizaci následující po řecké klasice – obecným vědomím přijato. K vypořádání mezi oběma pojetími došlo teprve ve scholastice – v takzvaném sporu o univerzálie. Nominalismem byl vytvořen trvalý předpoklad vzniku přírodních věd – a tím konečně objevení nevědomí a hlubinné psychologie.

ad soucet:
Tva zoufala snaha zachranit si tvar tim, ze sem copy-pastujes cela hesla z Lutz-Müllerova slovniku analyticke psychologie, je tou nejkomictejsi a nejubozejsi ritualni sebevrazdou, jakou jsem kdy snad na internetovych diskusi videl. Ve sve hlouposti jsi zkopiroval text, ktery je v primem prenosu pred vsemi diskutery usvedcuje z totalniho intelektualniho bankrotu, lzi a semanticke negramotnosti, takze asi takhle..
Krecovite tvrdis, ze cislovani odstavcu v GW je jednotne. Ano, v kanonickem nemeckem Gesammelte Werke JE jednotne. Jenze ty jsi minule poslal jako odstavec 165 text o donchuanismu a dokonce na nej davas odkaz! Podivej se do oficialniho nemeckeho GW 9/I, § 165 - Jung tam rozebira negativni aspekty materskeho komplexu u dcery (odpor vuci matce), nikoli donchuanismus! Ty ses totiz dival do stareho ceskeho Vyboru od Janecka, ktery ma cislovani zprehazene, a ted tu hystericky kricis, ze nemecky original je podvod. Neumis pracovat s prameny, neumis nemecky a pred vsemi jsi byl chycen pri primitivni lzi. Ty sem zkopirujes text o konkretismu a nominalismu, a tvuj zdecimovany mozecek vubec nechape, co cte! Minule jsi tvrdil, ze Rudolf Otto popsal "pouhou fenomenologii naseho prozivani a neopustil hranice psyche". Ja jsem te usvedcil z toho, ze Otto byl novokantovsky teolog a ontologicky realista. A co ti rika tvuj vlastni zkopirovany slovnik? Ze v dejinach filosofie se toto pojeti oznacuje jako REALISMUS (Platonuv pojmovy konkretismus), ktery stoji proti nominalismu! Hlupaku, ty vubec nechapes rozdil mezi ontologickym realismem (ktery zastaval Otto i pozdni Jung) a tvym primitivnim, laickym dogmatickym materialismem. Jung sam prohlasil: "Nikdy jsem netvrdil, ze nabozenstvi je jen psychicky klam. Psychicka realita ma svou vlastni objektivni realitu sui generis." Chtel jsi mne nachytat na slovniku, ale zkopiroval jsi heslo, kteremu tvuj primitivni intelekt vubec nerozumi, a ktere jen potvrzuje mou tezi o ontologickem realismu pramenu.