tak to je pak divné, že se vyskytuje ve všech mýtech světa...
Mýty o potopě světa představují celosvětový kulturní fenomén. V
drtivé většině kultur symbolizují očištění lidstva, kdy božstva
trestají zkaženost a morální úpadek. Zkázu vždy přežije pouze vyvolený
spravedlivý, který založí novou, morálně lepší civilizaci.
Mezi nejznámější a nejvýznamnější podoby tohoto mýtu patří:
Mezopotámie: Nejstarší dochovaný záznam pochází z Eposu o Gilgamešovi
(či staršího Eposu o Atrachasísovi). Hrdina Utanapištim (nebo Atrachasís)
postavil na radu boha Enkiho velkou loď, čímž zachránil svou rodinu i
zvířata.
Bible a Korán: Známý příběh o Noemovi a jeho arše. Bůh se rozhodl
očistit zkažený svět vodou, Noe se svou rodinou a páry zvířat potopu
přečkal a po 40 dnech a nocích přistál na hoře Ararat.
Starověké Řecko: Báje o Deukaliónovi, synovi Titána Promethea. Zeus seslal
potopu na železný věk lidstva. Deukalión s manželkou Pyrrhou přežili v
arše, a poté z kamenů vytvořili nové lidi.
Indie: Mýtus o Manuovi, kterého před potopou varovala obrovská ryba
(inkarnace boha Višnua jménem Matcja). Manu k rybě přivázal svou loď,
která bezpečně přečkala bouři.
Původní americké kultury: Podobné příběhy existují napříč oběma
kontinenty. Například v mayské knize Popol Vuh jsou lidé zničeni potopou
kvůli tomu, že nedokázali uctívat své stvořitele.
Australské mýty o potopě světa jsou součástí tzv. Doby snů (Dreamtime).
Na rozdíl od jiných kultur nejsou často pouhým trestem za hříchy, ale
kulturní pamětí. Vědci poukazují na to, že tyto příběhy velmi
pravděpodobně zaznamenávají reálné geologické události – dramatické
stoupání hladiny oceánů a zaplavování pobřežních nížin na konci
poslední doby ledové před zhruba 7 000 lety.
