Bez možnosti zobrazování by nebylo žádné umění, obrazy, sochy,
všechna ta nespočetné díla lidské touhy po kráse a výsledky tvůrčí
představivosti. To by nemohly existovat ani kostely, chrámy a katedrály a
třeba i náhrobní kameny.
Jen hlupák a stoupenec diktatury by zakazoval umění nebo předepisoval, co se
smí a nesmí zobrazovat. Dělali to třeba nacisté. Někdy i fanatičtí
stoupenci některých náboženství.
Když je na obraze nebo fotografii někdo nebo něco, co mám rád, není to
žádná modla. Neuctívám ten obraz, ale připomínám si toho zobrazeného. K
němu mám nějaký vztah, ne k tomu zobrazení. Obraz mi jen něco
zprostředkuje.
Modla - to by mohla být nějaká posvátná ikona, kterou by chtěli dotykem
léčit nemocného. Nějaký předmět, kterému by se přisuzovaly zázračné
vlastnosti. U církve bych třeba zmínil poněkud morbidní uctívání a
vystavování kostí svatých.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
1
