,
Domnívám se že nelze směšovat různé věci dohromady. To že se někdo
upíná k lásce a věří ni, neznamená že se nebude chovat nezrale a
nepodlehne omylu. Má ale naději dojít k odpuštění, není zatracen. Tedy
život jako celek dává smysl.
Abys mohl srovnávat jednání člověk, který je ovlivněn křesťanským
náboženstvím a člověk který je ovlivněn jiným náboženstvým nebo
ateistu, potřeboval bys opravdu srovnání jak by reagovali v podobné situaci.
Nikoliv z pohledu dnešního člověka nýbrž z pohledu tehdejšího
společenství...Křesťanství mělo (teoreticky) platiti pro všechny ale
víme, že né všichni se jím řídí a řídili když cítili moc, prostě
lidsky propadli pokušení ale z denšního pohledu vidíme a dokážeme
posoudit že to nebylo správné.... ale nikdo nebyl vyjmutý ze soudu a také z
milosrdenství Božího. V tom vidím velikost křesťanství. V předání
odpovědnosti individualitě.
Předmět diskuze: “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
