Ateistická společnost

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).

Zobrazení reakcí na příspěvek #170120

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 4 hodinami | #170120
Reakce na příspěvek #170118

vieš čo? nepodsúvaj Ratzingerovi svoje špekulácie...­.Ratzinger sa vyjadroval priamo, kardinál RKC nezavádza, hovorí priamo...



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 4 hodinami | #170122 (1)

Vyjádřil se o příběhu o stvoření přímo jako o obrazech, které se v průběhu bible proměňují, a tím se o něm nepřímo vyjádřil jako o mýtu. Koneckonců ten příběh má veškeré rysy mýtu coby obrazného vyprávění o existenciálních záležitostech. Je to stejný literární útvar jako jiné mýty.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před hodinou | #170167 (2)

Ratzinger:

K tomu je třeba ještě něco dodat. Právě jsem zmínil, jak izraelský lid postupně, při střetu s pohanským okolím i se svým vlastním srdcem, poznával, co znamená „stvoření“. Z toho implicitně vyplývá, že klasický příběh o stvoření není jediným textem o stvoření v Písmu svatém. Hned po něm následuje další, který vznikl dříve a obsahuje jiné obrazy. V Žalmech se nacházejí ještě další, a tam je snaha o vyjasnění víry týkající se stvoření posunuta ještě dále: V konfrontaci s helénistickou civilizací moudrostní literatura toto téma přepracovává, aniž by lpěla na starých obrazech, jako je například sedm dní. Můžeme tak vidět, jak Bible sama neustále přizpůsobuje své obrazy neustále se vyvíjejícímu způsobu myšlení, jak se znovu a znovu mění, aby znovu a znovu vydávala svědectví o té jediné věci, která k ní skutečně přišla z Božího slova, a tou je poselství o jeho stvořitelském činu. V samotné Bibli jsou obrazy volné a neustále se samy korigují. Tímto způsobem prostřednictvím postupného a interaktivního procesu ukazují, že jsou pouhými obrazy, které odhalují něco hlubšího a většího.