Ateistická společnost

Ratzinger:

K tomu je třeba ještě něco dodat. Právě jsem zmínil, jak izraelský lid postupně, při střetu s pohanským okolím i se svým vlastním srdcem, poznával, co znamená „stvoření“. Z toho implicitně vyplývá, že klasický příběh o stvoření není jediným textem o stvoření v Písmu svatém. Hned po něm následuje další, který vznikl dříve a obsahuje jiné obrazy. V Žalmech se nacházejí ještě další, a tam je snaha o vyjasnění víry týkající se stvoření posunuta ještě dále: V konfrontaci s helénistickou civilizací moudrostní literatura toto téma přepracovává, aniž by lpěla na starých obrazech, jako je například sedm dní. Můžeme tak vidět, jak Bible sama neustále přizpůsobuje své obrazy neustále se vyvíjejícímu způsobu myšlení, jak se znovu a znovu mění, aby znovu a znovu vydávala svědectví o té jediné věci, která k ní skutečně přišla z Božího slova, a tou je poselství o jeho stvořitelském činu. V samotné Bibli jsou obrazy volné a neustále se samy korigují. Tímto způsobem prostřednictvím postupného a interaktivního procesu ukazují, že jsou pouhými obrazy, které odhalují něco hlubšího a většího.

Co píše Ratzinger předtím:

Jednota Bible jako kritérium jejího výkladu

Nyní si tedy musíme položit otázku: Je rozlišení mezi obrazem a tím, co má být vyjádřeno, pouze únikem, protože se již nemůžeme spolehnout na text, i když z něj stále chceme něco vyvodit, nebo existují kritéria vycházející z Bible samotné, která toto rozlišení potvrzují? Poskytuje nám Bible přístup k takovýmto vodítkům a znala je v minulosti církevní víra a uznávala je?

Podívejme se na Písmo svaté znovu s ohledem na tyto otázky. Tam můžeme především zjistit, že popis stvoření v 1. kapitole Genesis, který jsme právě slyšeli, není od samého počátku něčím, co by bylo uzavřeno samo do sebe. Písmo svaté jako celek totiž nebylo napsáno od začátku do konce jako román nebo učebnice. Je spíše ozvěnou Boží historie s jeho lidem. Vzniklo z bojů a zvratů této historie a v celém textu můžeme zahlédnout vzestupy i pády, utrpení i naděje, velikost i selhání této historie. Bible je tedy příběhem Božího úsilí o to, aby se lidem v průběhu času stal srozumitelným; je však také příběhem jejich úsilí uchopit Boha v průběhu času. Téma stvoření tedy není jednou provždy zaznamenáno na jednom místě; spíše provází Izrael po celou dobu jeho dějin a vskutku celý Starý zákon je putováním s Božím slovem. Teprve v průběhu tohoto putování se krok za krokem utvářel skutečný způsob, jakým se Bible sama zjevuje. V důsledku toho můžeme sami zjistit, kam tato cesta vede, pouze pokud po ní půjdeme až do konce. V tomto ohledu – jako cesta – patří Starý a Nový zákon k sobě. Pro křesťana představuje Starý zákon ve své celistvosti postup směrem ke Kristu; teprve když k němu dospěje, vyjasní se jeho skutečný význam, který byl postupně naznačován. Každá jednotlivá část tedy odvozuje svůj význam z celku a celek odvozuje svůj význam ze svého cíle – z Krista.

Ratzinger příběh o stvoření nechápe jako líčení toho, jak Bůh postupoval, nýbrž jako sérii obrazů podávající symbolicky nějakou teologickou výpověď.

...je to Božie slovo, slovo pravdy, je to presný systém stvorenia sveta, života Bohom (poriadok stvorenia)...žiadny mýtus...

Příběh o stvoření popisuje jako by šlo o mýtus. Pro upřesnění začátek druhé kapitoly:

Rozdíl mezi formou a obsahem ve stvořitelském příběhu

Jedna odpověď byla vypracována již před nějakou dobou, když se postupně utvářel vědecký pohled na svět; mnozí z vás se s ní pravděpodobně setkali v náboženské výuce. Zní, že Bible není učebnicí přírodních věd, ani se za ni nepovažuje. Je to náboženská kniha, a proto z ní nelze čerpat informace o přírodních vědách. Nelze z ní získat vědecké vysvětlení toho, jak svět vznikl; lze z ní čerpat pouze náboženskou zkušenost. Vše ostatní jsou obrazy a způsoby popisu, jejichž cílem je učinit hluboké skutečnosti srozumitelnými pro lidské bytosti. Je třeba rozlišovat mezi formou zobrazení a obsahem, který je zobrazen. Forma byla zvolena z toho, co bylo v té době srozumitelné – z obrazů, které obklopovaly tehdejší lidi, které používali v řeči i v myšlení a díky nimž byli schopni pochopit vyšší skutečnosti. A pouze skutečnost, která skrze tyto obrazy prosvítá, by byla tím, co bylo zamýšleno a co je skutečně trvalé. Písmo nám tedy nechce sdělovat, jak se postupně objevovaly různé druhy rostlin nebo jak vzniklo slunce, měsíc a hvězdy. Jeho účelem nakonec bylo říci jedinou věc: Bůh stvořil svět. Svět není, jak si lidé tehdy mysleli, chaosem vzájemně protichůdných sil; ani není sídlem démonických sil, před nimiž se lidé musí chránit. Slunce a měsíc nejsou božstva, která nad nimi vládnou, a nebe, které se rozprostírá nad jejich hlavami, není plné tajemných a nepřátelských božstev. Vše pochází spíše z jedné síly, z Božího věčného Rozumu, který se – ve Slově – stal stvořitelskou silou. Vše pochází z téhož Božího Slova, s nímž se setkáváme ve víře. A tak, jakmile si lidé uvědomili, že svět pochází ze Slova, přestali se zajímat o bohy a démony. Kromě toho byl svět osvobozen, aby se rozum mohl povznést k Bohu a aby se lidé mohli k tomuto Bohu bez strachu přiblížit. V tomto Slově zakusili pravé osvícení, které odstraňuje bohy a tajemné síly a které jim zjevuje, že všude existuje pouze jedna síla a že jsme v jejích rukou. To je živý Bůh a právě tato síla (která stvořila zemi a hvězdy a která nese celý vesmír) je tou samou, s níž se setkáváme ve Slově Písma svatého. V tomto Slově přicházíme do styku se skutečnou prapůvodní silou světa a se silou, která je nad všemi silami.¹

Je to slovo člověka, které můžeme považovat, při vztahu věřících k Bohu, za Písmo Svaté.

Ratzingera uznávám jako rozumného člověka, které rozpoznal, že boj proti církevní mafii je bezvýsledný a proto "seknul" s papežstvím.

Zastávám názor, že bible je psaná pro lidi doby svého vzniku. Ten starej zákon propaguje ideologii všemocného a vševědoucího mono-boha, který trestá autorem bible definované nešvary jedinců i davů a který se nestará o spokojenost, nebo blahobytnost lidí.

Dnes jsme v poznávání fyziky podstatně znalejší, než lidé doby psaní bible a proto je nám zřejmé, že nadpřirozené bytosti, děje a fenomény líčené v bibli jsou ze světa pohádek.

(Upraveno 13.08.2026 12:35)

Žádná církevní mafie neexistuje. Nevim o tom, že by Ratzinger proti něčemu bojoval.
Bible je psaná "jazykem" (způsobem vyjádření) lidí doby svého vzniku, ale její obsah je nadčasový, takže je určena každému člověku v každé době. Představuje návod, jak dosáhnout plnosti života, plnosti svého lidství.
Díky fyzikálnímu i psychologickému poznání je nám zřejmé, že všechna ona biblická líčení jsou obrazná líčení. Podobně jako jimi jsou ty pohádky.

Nemůžeš ale tvrdit, že je tam vše OK, protože lze říci, že zatímco přímé „mafiánské“ struktury nejsou potvrzeny, existuje značné množství důkazů o politizaci rozhodovacích procesů, silném frakčním lobbingu a zneužití duchovní autority k vytváření neformálních mocenských vazeb.

To mluvíš konkrétně o čem?