Ateistická společnost

Tady bych hodil vyjádření T. Halíka:

Křesťan nevěří v Boha, který by mohl nebýt – takový bůh, který je předmětem, o němž se dohadujeme, zda „existuje“, nebo ne, opravdu neexistuje. Je třeba si uvědomit rozdíl mezi jsoucny (nahodilými, kontingentními) včetně „nejvyššího jsoucna“ a bytím samým, které všechno zahrnuje, prostupuje a přesahuje. Boha nelze umisťovat do oblasti „jsoucen“ – byť jako jakési „nejvyšší nadpřirozené jsoucno“ na trůnu kdesi za realitou; takové strašidlo je naštěstí jen projekcí lidské fantazie. Největší katolický teolog 20. století Karl Rahner řekl, že Bůh, jak si ho představuje většina lidí, naštěstí neexistuje. Bůh nepatří do řádu předmětných jsoucen, nýbrž do řádu bytí: v něm žijeme, dýcháme, pohybujeme se a jsme, učí apoštol Pavel.

To je jen myšlenková konstrukce jakéhosi nového „vyššího“ levelu, který, tak jako vše, co nelze ničím podložit, nelze ani vyvrátit. Druhá možnost je, že boha tímto ztotožňuje s vesmírem. Pak by ale bůh těžko mohl mít ty vlastnosti, které mu křesťané přisuzují.

vesmír je již jsoucno a tedy vždycky "nižší" level. Bůh je "vně" jsoucna či jsoucno prostupující, to vše jsou jen nedokonalé příměry.

Vesmír je už předmětné jsoucno. Bytí je hlubší rozměr nebo proces, díky kterému jsoucna jsou. Bytí samo o sobě není věc, kterou bychom mohli chytit nebo pojmenovat jako další objekt; je to dar či způsob, jímž jsoucna existují. Je to takový komplikovaný.

Ano, není to jednoduché, je to mnohoduché.

Bůh nevznikl nijak, je věčný a my s v této věčnosti pohybujeme v naší pomijítelnosti

No a to je právě ta uměle definovaná tečka za zkoumáním.

Ovšem "věčnost" existuje jen v pohádkách, tedy v náboženství.
Náš Vesmír vznikl prokazatelně kdysi dávno a jak fyzikálně, tek i logicky zase jednou zanikne.
Můžeme ale zůstat tady, na planetě Zemi. Sluneční soustav, tedy Slunce, planety a měsíce vznikly nedávno. před 4,5 miliardami let a Země se stane za miliardu let mrtvou koulí. Dá se říct, že zvířátka vznikla před polovinou miliard le a za další miliardu let zaniknou. Zdroj energie života, Slunce se také během doby změní, přejde do ničivé fáze a poté vychladne.

Zkrátka vše má jeden začátek a jeden konec. Akorát buřt má konce dva, praví vtipálek.
No a to, že neznáme nic z okolí našeho Vesmíru ponechává pootevřená vrátka ke spekulacím, že bohové jsou věční, není důkazem nějaké "věčnosti".
Náboženství je lidskou kulturou vzniklou z faktické neznalosti fyziky. Jen tak mohlo dojít k představě placatého bodu na kterém se nacházel tvořitel a ten v několika dnech udělal Slunce, měsíc, planety a hvězdy. Náboženští maniaci došli studiem pohádky Genesis a dalších pohádkových románů k počátku božího tvoření na 23. října roku 4004 (James Usher) před údajným narozením Ježíška.

To je rozdíl mezi vědou a náboženstvím. Že v současnosti připouští i Vatikán, že datum stvoření vypočítaný Usherem je blbost, ve kterou křesťané museli pár století věřit, na věci nic nemění. Mnozí vzdělaní křesťané připouští, že výsledky vědy jsou fakta, přesto se najdou takoví, kteří přírodní vědy označují za pavědu a jen pobožní vědci jsou ti správní.