Proto považuji náboženství za drogu, potvrzenou faktem, že v opojení
drogou přestanou být lidé příčetní. Mají pak "nadpřirozené" zážitky,
třeba vidí a mluví s bohem, po svaté zpovědi se cítí omládlí,
znovuzrození a podobně.
Davové psychózy lze dnes studovat třeba i na reakcích fanoušků před, za a
po fotbalovém zápase, ale také davových bitkách v rómských komunitách.
Ale také za náboženského šílenství, které propuká i mezi křesťany o
příležitosti velikonoc, kdy se fanatici masochicky bičují do krve, nechají
přibíjet na kříže, nebo dělají jiné bláznoviny.
Nezapomenutelní jsou i Flagelanti z Temného středověku za náboženské
potrhlosti. Lidé, kteří se nechali ukecat, že se blíží konec světa a tak
ze sebe strhali šaty, opustili své příbytky, pole, domácí zvířata a
vydali se na bezcílnou pouť za sebebičování ... a umírali hladem,
infekcemi a vyčerpáním.
No a nakonec i ty masové sebevraždy příslušníků sekt.