Slovo duch pojmenovává neviditelní, bezrozměrní a vymyšlenou
ebtitu.

Slovo duch pojmenovává neviditelní, bezrozměrní a vymyšlenou
ebtitu.

Slovo duch má spoustu různých významů. Viz třeba Jung:
Pro Wundta je duch „vnitřní bytí, bez ohledu na jakoukoli souvislost s vnějším bytím“2. U jiných se duch omezuje na určité psychické schopnosti, funkce nebo vlastnosti, jako je rozum a schopnost myslet v protikladu ke spíše „duševní“ mysli. Zde znamená duch souhrn jevů racionálního myšlení, respektive intelektu, včetně vůle, paměti, fantazie, tvořivé síly a snahy podmíněné ideálními motivy. Dalším významem ducha je „duchaplnost“, čímž se myslí mnohostranné, bohaté, nápadité, brilantní, vtipné a překvapivé fungování rozumu. Dále je jako duch označován určitý postoj nebo jeho princip – vychováváme například „v duchu Pestalozziho“ nebo „v duchu Výmaru je nepomíjivé německé dědictví“. Speciálním případem je duch doby, který představuje princip a motiv určitých názorů, soudů a jednání kolektivní povahy. Existuje také takzvaný objektivní duch, jímž rozumíme celkový stav lidských kulturních výtvorů, zvláště pak intelektuální a náboženské povahy.
Nebo viz Wikislovník