Ateistická společnost

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).

Zobrazení reakcí na příspěvek #172038

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 11 hodinami | #172038
Reakce na příspěvek #172036

Slovo duch pojmenovává neviditelní, bezrozměrní a vymyšlenou ebtitu.
*3440* *3440* *3440* *3440* *3440*



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 8 hodinami | #172051 (1)

Slovo duch má spoustu různých významů. Viz třeba Jung:

Pro Wundta je duch „vnitřní bytí, bez ohledu na jakoukoli souvislost s vnějším bytím“2. U jiných se duch omezuje na určité psychické schopnosti, funkce nebo vlastnosti, jako je rozum a schopnost myslet v protikladu ke spíše „duševní“ mysli. Zde znamená duch souhrn jevů racionálního myšlení, respektive intelektu, včetně vůle, paměti, fantazie, tvořivé síly a snahy podmíněné ideálními motivy. Dalším významem ducha je „duchaplnost“, čímž se myslí mnohostranné, bohaté, nápadité, brilantní, vtipné a překvapivé fungování rozumu. Dále je jako duch označován určitý postoj nebo jeho princip – vychováváme například „v duchu Pestalozziho“ nebo „v duchu Výmaru je nepomíjivé německé dědictví“. Speciálním případem je duch doby, který představuje princip a motiv určitých názorů, soudů a jednání kolektivní povahy. Existuje také takzvaný objektivní duch, jímž rozumíme celkový stav lidských kulturních výtvorů, zvláště pak intelektuální a náboženské povahy.

Nebo viz Wikislovník