"Když je Otec v Synu tak jak to Ježíš říká "Otec ve mně" tak se Syn
projevuje Otcovsky, jak taky jinak,"
naprostý nesmysl-Bůh se projevuje i mateřsky
"Když je Otec v Synu tak jak to Ježíš říká "Otec ve mně" tak se Syn
projevuje Otcovsky, jak taky jinak,"
naprostý nesmysl-Bůh se projevuje i mateřsky
naprostý nesmysl mluvili jsem o Ježíši takže skrze Ježíše neplet sem ženy
Ano, některé ženy, navzdory svému pohlaví i gramatickému rodu, se chovají přesně jako ti, které v obecné mluvě po zásluze nazýváme oním lichým údem, jaký měl i Kristus. A jen z ohledu na jejich pohlaví a rod je místo toho označujeme jménem té části těla, kterou za úd označit úplně nelze a kterou Kristus rozhodně neměl…
Úd - zastarale člen nějaké skupiny.
Ale to by se po Tobě chtělo asi že moc aby jsi to věděl :-).
Primárně to ale znamená končetinu, nebo obecněji jakoukoliv vybíhající část těla. Člen skupiny už je přenesený význam. A pokud mluvíš o „údech těla“, pak je význam zcela jasně ten původní.
Slovo údové je zastaralý nebo knižní tvar 1. a 5. pádu množného čísla podstatného jména úd (v jednotném čísle úd, v mnohem častějším moderním tvaru údy).
Význam slova
• Část těla: Oznacuje končetinu nebo orgán (např. ruce, nohy, popř. vnitřní orgány v historickém pojetí). Dnes se v tomto významu užívá spíše tvar údy.
• Člen spolku nebo obce: V historickém jazyce (např. v zákonech z 19. století) znamenalo úd (množné číslo údové / údové obce) totéž co člen (např. člen sboru, poslanec, občan mající práva v obci). V této funkci ho dnes zcela nahradilo slovo člen.
Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“
A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.