Na tomhle je úplně nejzajímavější to, že k „nezaujatému myšlení“ se člověk potřebuje „riadiť týmito slovami“ z jedné staré knihy. Kdo se jim ve svém myšlení nepodřídí, ten myslí zaujatě…

Na tomhle je úplně nejzajímavější to, že k „nezaujatému myšlení“ se člověk potřebuje „riadiť týmito slovami“ z jedné staré knihy. Kdo se jim ve svém myšlení nepodřídí, ten myslí zaujatě…

...se člověk potřebuje „riadiť týmito slovami“ z jedné staré
knihy. Kdo se jim ve svém myšlení nepodřídí, ten myslí
zaujatě...
...tu nejde len o biblické texty ale o vedecké výsledky, ktoré hovoria,
popisujú to, čo je, ale nič principiálne nechápu, a nedokážu - o tom
hovorím: kto vidí, pozná, rozumie veciam a javom, má naštudované hlavne
výsledky živých prírodných vied - hlavne molekulárna biológia,
biochémia, endokrinológia, imunológia, neurológia, neurochémia,...) , ako
je v prírodných zákonoch riadený tento svet a Vesmír, ako je dizajn,
systém, ako je vrcholne zložený a riadený intelektuálny človek (a celý
živý systém), vie, že je to dielo vrcholnej inteligencie...odvolávať sa
(a prý to má človeka uspokojiť) na to, "že nevím" je obraz tragickej
mysli, ktorá nemá záujem o pravdu, je to rezignácia myslenia človeka. lebo
pýcha mu nedovolí ísť smerom k tomu, čo ho presahuje...
Toto je výplod choré
mysle.

To, že člověk řekne nevím neznamená, že to nechce vědět, ale jen že zatím neví a
udělá vše proto, aby se dozvěděl.
A takoví jako ty se uspokojí, při složitosti všeho kolem nás,
konstatovat, že to všechno mohl
udělat jenom Bůh.

Jsi fabulant a zmetek - ne křesťan

Zájem o pravdu nás vede k tomu slepě nevěřit neprokázaným tvrzením a neopodstatněné víře v neuskutečnitelné fantazie, jakými je každá náboženská víra, včetně samozřejmě i té u nás nejrozšířenější - katolické. Její představa, že už zná podstatu světa jako dílo nějaké vrcholné inteligence je obyčejná nepodložená pýcha a zároveň je to rezignace na možnost dalšího poznání - zda tomu třeba není nějak jinak.
Zákaz jíst ze stromu poznání je nejvýstižnějším symbolem náboženství. Skutečné poznání světa se neobejde bez námahy, překážek, omylů, obtíží a trápení. Cílem víry není poznání, které by ji také mohlo vyvrátit, ale blažená nevědomost.