Zabíjení lidí nic nenapraví a boj o zdroje není civilizace, ale chaos. Války mír nikdy nezajistí. Skutečný mírotvůrce nepřikládá pod kotel, a to platí pro každého bez rozdílu.
Zabíjení lidí nic nenapraví a boj o zdroje není civilizace, ale chaos. Války mír nikdy nezajistí. Skutečný mírotvůrce nepřikládá pod kotel, a to platí pro každého bez rozdílu.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-nemluvite-o-miru-sepsul-babis-ucastniky-konference-chce-system-euro-patriot-315568#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&dop_id=315568&source=hp&seq_no=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
To je na doplnění, myslím docela rozumná úvaha.
To je od Babiše takové dětsky primitivní, chtít slyšet slovo mír.
Chtít mír a usilovat o něj neznamená to slovo neustále vyslovovat.
Bývá to tak, že kdo si libuje ve slovech, ten obvykle skrývá své
skutečné záměry. Slovo mír neustále omílají ti, kdo si ve skutečnosti a
ve skrytu přejí kapitulaci Ukrajiny.
Chápu tvůj skepticismus vůči politické rétorice, ale redukovat snahu o diplomatické řešení na skryté úmysly je příliš černobílé. Nejde tu o politické sympatie, ale o odmítnutí nekonečného zabíjení a vzájemných výpadů, které nic neřeší a jen potenciálně ohrožují celý svět. Pokud jako společnost zcela rezignujeme na hledání politických cest a jakýkoli dialog začneme předem nálepkovat jako kapitulaci, zbude nám už jen destrukce. Trvat na diplomatickém řešení a předcházení konfliktům u stolu je projevem rozumu, nikoli dětské naivity.
Ti, ke kterým Babiš mluvil, ti odmítají nekonečné zabíjení. Ti všichni vyzývají ruSSko, aby přestalo útočit na Ukrajinu. K tomu, abych měl mírový postoj, nepotřebuju neustále omílat slovo mír. Myslet si, že když to slovo nikde neslyším, tak že se o mír nikdo nesnaží, je dětsky naivní, jak jsem vysvětlil. Kdo chce mír, ten požaduje po útočníkovi, aby přestal útočit. Poněvadž jeho útoky dělají tu válku. To je zcela logické. To je mírový postoj. Všichni ti, kdo mluví o míru, ale tohle po útočníkovi nepožadují, těm nejde skutečně o mír, nýbrž o kapitulaci Ukrajiny.
Nejde o omílání, ale důrazné připomínání, abychom náhodou nezapomněli, jaký má to slovo význam a jakou by mělo mít sílu.
Ano, to ale bohužel nejde uplatnit, pokud agresor trvá na svém cíli. Prostě tohle chci, a když to nedostanu, tak nepřestanu (popř. tak si pro to dojdu, pokud ještě nezačal). A pak tomu u jednacího stolu předcházej s někým takovým…
Blázny nedráždit, ale izolovat je. Zabránit jim tím v páchání dalších zlých činů.
Také platí "na hrubý pytel hrubá záplata".
Prakticky nelze se pokoušet o mírumilovném jednání s osobami, které vidí
řešení problémů jen v násilí. Psychicky se takový nezralý člověk
vmanévroval do pozice diktátora a ve svém nerozumu nevidí jiné řešení,
než stupňování násilí. Cílem diktátora je zničení oponenta, ne
navázání lidského jednání.
Když se dialog nahradí neustálým vyhrožováním, skončí to pak
globální katastrofou. Stavět konvenční zbrojení proti jaderné síle je
přece úplně zbytečná věc - v takovém konfliktu neexistuje vítěz, jen
totální destrukce. Právě proto, že klasické zbraně nemají proti
atomovým šanci, je diplomatické předcházení konfliktům jedinou
racionální obranou, kterou jako lidstvo máme. Všechno ostatní je jen hazard
se samotnou existencí planety.
A pak si musíme skutečně na rovinu říct, o co nám vlastně jde, a začít
hledat diplomatická řešení, která zajistí skutečnou mezinárodní
bezpečnost pro všechny.
Zahrnuje to „nepřikládání pod kotel“ i ochotu nechat se jako národ vyhubit nebo zašlapat do země?
Neřekl bych, že se obranný boj o přežití dá popsat jako "hurá do nich". Snad se umíš vcítit do situace napadeného, co se snaží přežít, a chápeš, že tam žádné "huráctví" zrovna nepanuje. S těmahle řečma musíš jít na agresora, tedy na ruSSáky, a ne na napadeného, který nemá jinou možnost, než se útoku útočníka bránit. Ten je hurá do války, hurá do nich.
To mě někam pasuješ a zaměňuješ "hurá do sebe" za "hurá do nich". Můj pohled vychází z obavy o budoucnost. Jde o to najít řešení, které bude přijatelné pro všechny strany, protože nic jiného než dialog není z dlouhodobého hlediska uskutečnitelné. Hledání diplomatické cesty není slabost, ale nutnost, jak zabránit globální katastrofě. Z logiky věci vyplývá, že pokud v konfliktu figuruje jaderná velmoc, nelze očekávat, že na fatální ohrožení bude reagovat jinak než použitím svého arzenálu. Proto je třeba používat a uskutečňovat slůvko mír.