Tak věda samozřejmě ví, že nikdy nedá dohromady přesně identický proces, který ke vzniku člověka vedl. I kdybychom znali přesné podmínky, které tu panovaly v době vzniku života, stejně bychom nikdy nezjistili do poslední molekuly, jakými reakcemi k tomu došlo. Stejně tak následující evoluce závisí na náhodném pořadí mutací, takže to nikdy nikdo identicky nezopakuje. To ale neznamená, že nemůžeme přijít na principy, kterými se to řídilo a zopakovat experimentálně ty podstatné procesy, abychom si to potvrdili. U valounu v řece taky nezjistíš, kde přesně se utrhl ze zvětrávající skály, kudy přesně se pohyboval, od kterých ostatních šutrů se při tom odrážel, kolik let ležel nehybně v bahnitém dně, než ho odtud vymetla nějaká pořádná povodeň, kde leží ostatní kusy, které se spolu sním uvolnily ze skály ve stejném utrženém balvanu… Ale že skály zvětrávají a uvolňují padající kameny, které jsou potoky a řekami dále unášeny a ohlazovány, to je prostě fakt, takže způsob vzniku toho oblázku známe. A takové obecné principy může věda odhalit (a odhaluje) i u vzniku života a jeho vývoje, takže ten mechanismus nakonec třeba znát budeme. Že to „prostě nejde“, to je jen pouhá víra.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
