Ateistická společnost

Zase kecáš nesmysly, protože si nebyl u toho, když dává věřícímu kněz rozhřešení a ten člověk umírá v klidu a pokoji.
A pak je tu další příklad ateisty, který umírá a dělá přitom rutiku jako šílený, umírá v absolutní stresu bez Boha.
Tak se vzpamatuj a dívej sem relevantní věci a ne vymysli nějakech přiblblejch filozofů a ještě k tomu fanatickejch Francouzů. Já totiž fanatiky nesnáším.

(Upraveno 17.09.2026 23:23)

Když člověk zažívá extrémní utrpení, nerozhoduje oheň víry, ale biologické limity jeho těla a mozku. Nezáleží na velikosti víry....nie je to tak, iste, je tam aj biologický aspekt tela, ale nesmierne utrpenie (mučeníctvo najzákernejšími spôsobmi) pomáha prekonať viera v Boha zjavená v Kristovi -
...máme tisíce mučeníkov prvotnej rímskej cirkvi - Agáta, Anastacia, Agnesa, Eulalia (patrónka Barcelony, Devota (patrónka Monaka), Cecília, Perpetua a Felicita (všetko sväté hrdinky viery rímskej cirkvi) - ktoré strašne trpeli za vieru za vlád rímskych cisárov (r. 100-300), ktoré hádzali šelmám v arénach, rezali a štrvrtili ich po kúskoch pred davmi rímskych pohanov v arénach, a tí zomierali s láskou,s úsmevom na tvári...viera v Boha v Kristovi zmierňuje utrpenie, resp. Boh tým vo viere dáva silu prekonať utrpenie...

Úcta k odvaze těchto historických postav je jistě na místě, ale Váš pohled je bohužel produktem idealizovaných hagiografií, které oddaní kronikáři psali s odstupem mnoha desetiletí či století.
Jak už jsem v této diskusi zmiňoval, reálná lidská slabost, agonie, šok a vnitřní zoufalství se z těchto textů časem jednoduše vymazaly ve prospěch povznášejícího příběhu. Jako člověk z laboratorního či biologického prostředí jistě víte, že lidské tělo má jasně definované fyziologické limity. Představa, že organismus prožívá čtvrcení zaživa‚ "s úsměvem na tváři" díky teologickému přesvědčení, zcela popírá neurobiologii. Extrémní trauma a destrukce tkání spouštějí masivní neurochemický šok, ztrátu krevního tlaku a postupné selhávání kognitivních funkcí. To, co tehdejší laičtí svědci v aréně či pozdější kronikáři interpretovali jako nadpřirozený klid nebo úsměv, byl zkrátka biologický šokový stav umírajícího těla a upadání do bezvědomí.
Víra může fungovat jako silný psychologický kotevní bod a motivace, dokud člověk do té arény vstupuje. Jakmile však nastoupí brutální fyzická destrukce, biologické limity nervové soustavy jsou neúprosné a platí pro každého Homo sapiens bez rozdílu.