Jsem ztracen, jsem ztracen.
Celý život jím v pátek maso a ještě mi chutná jak to maso, tak to hřešení. Navíc to mám zvostřený o to, že nejem pohrdám transcendetnem, ale považuji ta za hloupost ve smyslu výroku pana Alberta E. o nekonečnosti Vesmíru a lidské hlouposti. Nad to se neštítím pracovat v neděli.
Pokorný jsem byl dva roky na vojně, to by vydalo na deset životů. Jako vojín jsem nadřízené musel zdravit první a musel jsem se dovolovat něco říct, než jsem něco řekl. Protože jsem často v těchto věcech zhřešil, tak jsem měl rekordní počet prdů, takže jsem si to vodskákal pokáním. Ani ten nařízený Fučíkův odznak jsem neučinil.
Naslouchám jestli mi svědomí něco řekne, ale nějak nic ne a ne slyšet. Zřejmě se mnou mé svědomí nemluví, asi nemá o čem, protože žiji morálně.
No a nezištné skutky ? Těch páchám denně spoustu, nejen že hladím kočky a vytahuji jim klíšťata, ale ještě dobře skutkuji zde na forech.
Bobříka mlčení také nemám. Ale za to odvádím daně často sám od sebe a nešidím stát ani o cent.

,