Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Slovenští nacionalisté často obhajují prezidenta válečného Slovenského státu a katolického kněze Jozefa Tisa argumentem, že zahraňoval Židy. Je to velmi rozšířená legenda, kterou opakují i někteří nacionálně orientovaní politici.

Slovensko však za války přijalo přísnější protižidovské zákony než nacistické Německo. Za židy transportované do koncentračních táborů dokonce Říši platilo.

Důkazy o tom, jak to skutečně se zachraňováním Židů za vlády Jozefa Tisa bylo, pocházejí přímo z archivu Prezidentské kanceláře v Bratislavě.

Jozef Tiso už v prvních projevech po vyhlášení Slovenského státu mluvil o tom, že je třeba se s Židy vypořádat.

žádosti o milost byly .....na prodej

Milost na prodej
„Nikdo ty dopisy doposud nezkoumal. Jsem překvapená, že je Slováci neznají,“ říká Američanka Madeline Vadkerty, která se kdysi vdala za Slováka a naučila se velmi dobře slovensky. Zajímá ji historie a v Národním archivu objevila takzvané židovské dopisy. Jsou to dosud neznámé žádosti o milost, které psali Židé prezidentu Tisovi.

Slovensko a také Srbsko za každého transportovaného Žida německé Říši platilo.

je nepopierateľný fakt, že Dr. Tiso dal okolo 10 tis výnimiek z deportácií Židov a niekoľko rabínov z celej Európy mu za to aj poďakovalo - sú o tom historické dokumenty, ktoré sa pochopiteľne taja, zamlžujú, bagatelizujú...

nedal

Vůbec jsem netušila, do jakého kontroverzního tématu se pouštím,“ přiznává žena nad stolem plným dokumentů a fotografií ve svém bratislavském bytě. „Někdy je mi z těch dopisů úzko.“

V Národním archivu leží tisíce žádostí o milost a Vadkerty zatím přečetla jenom část. Zároveň totiž dohledává, co se s lidmi stalo. „Našla jsem zatím jenom tři žádosti, které byly kladně vyřízené.“

Badatelka ukazuje třeba žádost nemocného muže, který chtěl poslouchat rádio. Jako Žid ho musel odevzdat. „Zaplatil kolek a než se vůbec úřady dostaly ke zkoumání, skončil v transportu.“

Za žádosti museli Židé platit, někdy to bylo jen pár korun, někdy i deset tisíc. Záleželo na majetku žadatele, který úřady zkoumaly a podle toho vyměřily částku. „Já říkám, že milosti byly na prodej.“

Výjimky zachránily jen několik desítek lidí

Nejmladší žadatel o milost, kterého Vadkerty objevila v archivech, byl pětiletý Peter.

Peter Pocházel z Prešova a napsal Tisovi v roce 1941 Žádost zakončil slovy „Ruky bozkávám, pan prezident“. Se žádostí neuspěl, prošel třemi koncentračními tábory, ale přežil.

Po válce se vrátil, dostal se na České vysoké učení technické v Praze a zůstal. Dodnes tu žije jeho manželka, která se ale kvůli svému židovskému původu bojí publicity. Jejich dcera Klára, učitelka na jedné pražské základní škole, se naopak domnívá, že o tom je třeba mluvit. „Z mé nejbližší rodiny zahynulo patnáct lidí. A kde jsou ti tisíce dalších? Co k tomu říct?“

to zrovna...