je nepopierateľný fakt, že Dr. Tiso dal okolo 10 tis výnimiek z deportácií Židov a niekoľko rabínov z celej Európy mu za to aj poďakovalo - sú o tom historické dokumenty, ktoré sa pochopiteľne taja, zamlžujú, bagatelizujú...
je nepopierateľný fakt, že Dr. Tiso dal okolo 10 tis výnimiek z deportácií Židov a niekoľko rabínov z celej Európy mu za to aj poďakovalo - sú o tom historické dokumenty, ktoré sa pochopiteľne taja, zamlžujú, bagatelizujú...
nedal
Vůbec jsem netušila, do jakého kontroverzního tématu se pouštím,“ přiznává žena nad stolem plným dokumentů a fotografií ve svém bratislavském bytě. „Někdy je mi z těch dopisů úzko.“
V Národním archivu leží tisíce žádostí o milost a Vadkerty zatím přečetla jenom část. Zároveň totiž dohledává, co se s lidmi stalo. „Našla jsem zatím jenom tři žádosti, které byly kladně vyřízené.“
Badatelka ukazuje třeba žádost nemocného muže, který chtěl poslouchat rádio. Jako Žid ho musel odevzdat. „Zaplatil kolek a než se vůbec úřady dostaly ke zkoumání, skončil v transportu.“
Za žádosti museli Židé platit, někdy to bylo jen pár korun, někdy i deset tisíc. Záleželo na majetku žadatele, který úřady zkoumaly a podle toho vyměřily částku. „Já říkám, že milosti byly na prodej.“
Výjimky zachránily jen několik desítek lidí
Nejmladší žadatel o milost, kterého Vadkerty objevila v archivech, byl pětiletý Peter.
Peter Pocházel z Prešova a napsal Tisovi v roce 1941 Žádost zakončil slovy „Ruky bozkávám, pan prezident“. Se žádostí neuspěl, prošel třemi koncentračními tábory, ale přežil.
Po válce se vrátil, dostal se na České vysoké učení technické v Praze a zůstal. Dodnes tu žije jeho manželka, která se ale kvůli svému židovskému původu bojí publicity. Jejich dcera Klára, učitelka na jedné pražské základní škole, se naopak domnívá, že o tom je třeba mluvit. „Z mé nejbližší rodiny zahynulo patnáct lidí. A kde jsou ti tisíce dalších? Co k tomu říct?“