hovorím o niečom inom, najprv treba plniť/rešpektovať Božie prikázania (milovať Boha a blížneho ako seba samého), a až potom sa dá žiť v láske a dávať lásku agapé (hovorím o láske agapé, nie o "láske" eros, storgé alebo filia)...
hovorím o niečom inom, najprv treba plniť/rešpektovať Božie prikázania (milovať Boha a blížneho ako seba samého), a až potom sa dá žiť v láske a dávať lásku agapé (hovorím o láske agapé, nie o "láske" eros, storgé alebo filia)...
Ani lásku k Bohu nelze stavět na plnění jeho přikázání, nebo jimi
tuto lásku podmiňovat... Byla by to láska vynucená příkazy - V jednoho
Boha věřit budeš, neber jméno boží nadarmo atd.
Zejména když je samotná existence Boha velmi nejistá a postavená jen na
víře a naději...
však sa v Biblii tvrdí: kto nemá vieru v Boha, nemôže mať a dávať
lásku agapé, lebo tú dáva len Boh...Ježiš: miluje ten, kto verí vo mňa,
ostaňte v mojej láske lebo láska je z Boha...
1 Jn 4,
15 Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh
je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v
něm.
19 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.
a to je to nadřazování jediné správné víry nad lásku, lež a
manipulace...
a taktéž dehonestace jiných vír...
...iné viery nie sú kresťanstvom dehonestované, kresťanská viera nie je nadradzovaná, ...nie sú to včak (okrem 3 zjavených) viery v Boha, kresťanská viera naviac viera v Boha zjaveného v Kristovi...avšak II.VK v koncilovej konštitúcii Lumen Gentium/Svetlo národov sa vyjadril aj o iných náboženstvách v tom zmysle, že aj v nich je "záblesk Boha", a tak sú isto Bohom prijaté a tolerované, kým nepoznali evanjelium - v mnohých pohanských náboženstvách je totiž mnoho prirodzeného ľudského dobra, ktoré je o Boha, a tak, kým nepoznajú ako národy evanjelium, nikto ich nedehonestuje, kým sa ich príslušníci správajú podľa dobrého svedomia, žijú podľa dobrého srdca...Ježiš jasne povedal: mnohí pohania vás (veriacich v Boha) predídu do Božieho kráľovstva! - vec je jasná!
stále hovoríme o tom, že nie je láska ako láska - aká je vaša/moja láska?
moje je nezávislá na křesťanských pověrách, vy k lásce potřebujete víru, jak sám píšete...
Věřící nedisponuje žádným jiným druhem lásky než nevěřící. To je zas jen finta vašich vymývačů mozků. To, že nějaký druh lásky je podmíněn vírou, neplyne z ničeho jiného, než z víry samotné, v ní jste si ho definovali takovým způsobem, aby to nešlo vyvrátit. Prostě ať dělá nevěřící co dělá, vždycky řeknete, že nevěří, takže to nemůže být z agapé (protože agapé je definováno tak, aby bylo na víře závislé), takže je mu to houby platné. Ale že by byla nesmyslná ta definice, na to pomyslet je hřích, že? Není vám divné, že tatáž láska je u věřícího hodnocena jinak než u nevěřícího? Ona to totiž je ta samá láska, i když tahle hloupá definice říká, že ne. To aby ovečky měly o důvod víc bát se opustit stádečko. Jsi ve stádu? Pak je tvoje láska agapé. Nejsi? Pak máš smůlu… Láska v člověku je (nebo není) nezávisle na tom, jestli za její zdroj považuje Krista nebo nějakého jiného boha, nebo ne. A nijak se neliší.
viackrát bolo povedanél, že nie je láska ako láska, Biblia i psychológia rozlišujú lásku: eros (sexuálna), storgé (citové vzťah/citová/paltonická láska bez erotiky), filia (priateľská láska) a agapé (seba/obetujúca sa aj k nepriateľom, i ktým, ktoré nám ubližujú)...reč (v evanjeliách) je hlavne o láske agapé (lat. caritas)...
Jak se nazývá láska ke sportu?
Jak se nazývá láska k jedovatám pavoukům?
Jak se nazývá láska k riskantní jízdě na silnici?
... k hašiši ... k papežovi ... k cizím dětem ... k cizímu majetku ...
???
Tohle tíhnutí, afinita, touha platí i pro vztah pobožného k jeho bohovi, že jo?
A vo to de.
O citové i praktické vztahy k osobám a věcem reálným i k osobám a věcem
ireálným.
Ano miluji třeba vůni konvalinek, vůni květu Královny noci, vůni květů pustorylu, šeříku, lípy, citroníků ...
teď musím s vnoučaty ven... ale vyjádřím se k tomu, je to dost důležité téma. K čemu tíhneš tím se stáváš. Teď to píšu zjednodušeně ale tak nějak.