Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Někdo to chápe, jiný zase ne. To lze pozorovat kolem sebe.
Příkladem nám může být třeba i chování jedinců v téhle době pandemie COVIDu.

A proč jsem tady, kde jsem? To vím moc přesně. Bude to tím, že jsme si zde koupili parcelu, postavili barák a založili rodinu.

NO vida, takže jsi dělal samé prozíravé rozhodnutí a to včetně výběru země v které žiješ. Zpětně je možné dokonce vysledovat křižovatky, kdy se to může vyvíjet úplně jinak... žena může onemocnět, parcela může být vytopena (i tady je prozíravost na místě) nebo ji vykoupí na stavbu dálnice, děti mohou onemocnět nebo je (nedejbože přejet auto) Tedy v důsledku je to jak říká Dalko velké štěstí, že osud je člověku nakloněn, já tomu říkám požehnání a vážím si toho. Nemyslím že je to jen a pouze prozíravost, že je vše v mých rukách... je třeba nechat dění i volnost a věřit že vše dobře dopadne. a tady je opět víra.

Jistě že není všechno v našich rukách. To ale o existenci boha nijak nesvědčí. Dítě přejede nějaký debil, ne bůh. Nebo nešťastník, kterému neopatrně vběhne před auťák. Nakazí ho třeba neočkovaný Lorak, taky ne bůh. Že se to nestane, znamená, že dítě se s debilem na silnici nesetkalo zrovna při páchání jeho fatální debility, že nepotkalo Loraka když chytil covida nebo tuberu, nebo že měl Lorak kliku (nebo super imunitu, třeba diplomatickou) a nic nechytil…

Navíc, kdyby Ondi dělal jiná rozhodnutí, třeba by žil úplně stejně spokojeně někde úplně jinde s někým úplně jiným… Proč myslíš, že za přízní „osudu“ musí být někdo tam nahoře – ten samý by přece musel být za jeho nepřízní vůči jiným lidem. To přece nemá logiku! Příznivá (štěstí) nebo nepříznivá (smůla) souhra okolností na nějakém bohu přece nezávisí, obojí nastává i bez něj. Že věříš, že za tím je nějaký bůh, je sice hezké, ale je to taky všechno, o čem to vypovídá.

nooo, takhle. Pro mě je Bůh věčná provázanost v čase, tedy my jsme ti šťastní v přítomnosti, kteří se dožili...můžeme zpětně u každého z nás nalézt linii "šťastných náhod" které nás dovedli do přítomnosti a tento život prostě máme žit, a jsme provázaní s dalšími kteří se posouvají do budoucnosti která jejích přítomností, jako velikánská síť. Požehnání znamená, že "můj" život pokračuje dál.... v nějaké formě. může se také někde zarazit, a nepokračovat, zmizet. Nebo udělat nějakou vývrtku... odbočku a vrátit se. Pořád vidím ty generace z kterých vyrůsta přítomnost jako z podhoubí

Nerozumím. To, co popisuješ, přece na existenci boha nijak nezávisí. Provázanost v čase je výsledkem příčin a následků. Proč by zrovna tohle měl být nějaký bůh?

To co nastává je dílo Boží, prostě vše je v Něm i když je to nepříznivé z různých důvodů (příčina a následek)

Proč by to muselo být v někom?

velké štěstí, že osud je člověku nakloněn, já tomu říkám požehnání a já zase dílo náhody.

Denně jsem jezdil do zaměstnání vlakem, někdo mne mohl nakazit, nebo nějaký debil do mně zapíchnout kudlu a já na to zemřít. Jezdil jsem autem a lítal letadlem na služební cesty, pracoval jsem s vysokým napětím i v celkem nebezpečném prostředí a tak jsem se musel spoléhat na mi neznámé lidi, na techniku, na svou dovednost, inteligenci ... bla, bla bla.

Když jedeš po silnici stovkou a proti tobě také auto stovkou, tak tě dělí od smrti jen dvoumetrovej odstup, rozum člověka v protisměru, vlastní rozum a spolehlivost techniky aut.

Jenže "co se může pokazit, se jednou pokazí" (Murphyho zákon). I tohle zahrne rozumný člověk do kalkulace nebezpečí. Takže se vlastně každý, kdo vyleze z bezpečné postele a zaklapne za sebou dveře bezpečného domu vydá v náhodné nebezpečí. A pak, jak je bezpečný příbytek s rozvodem plynu a elektriky? Každý den se někdo někde otráví jídlem, plynem, nebo uhoří v bytě, či zahyne v troskách zříceného domu.

Teista má oproti ateistovi jen jedinou výhodu a tou je víra, že když se něco fatálně pokazí, třeba utrhne lano lanovky, tak se dostane do krásného nebe k milujícímu Ježíšovi. Já to pobožným přeji a pravím, že takového dudlíka (šidítko) nepotřebuji a nepostrádám.

Zkrátka "Tady stojím, tady jsem a nemohu jinak".

To nebezpečí je velice realtivní, jelikož na konci je hřbitov

Na konci života každého člověka je hřbitov. To je přírodní zákon a také zákony náhody.

dělal samé prozíravé rozhodnutí

Spíš si myslím, že to byl v mém případě oportunismus v tom směru, že jsem reagoval pružně na nabízející se možnosti. Pochopitelně jsem při rozhodování použil svůj rozum .. a kdo by ten svůj nepoužil, že jo. To dělají všichni lidé a i zvířata.

Na prozíravost a na osud ratko nevěřím. Svět kolem mne je logicky vysvětlitelný a logikou si lze v něm hledat optimální cestu. Tím ratko pochopitelně netvrdím, že jsem neomylný, že jsem se nikdy nedopustil chyby, nebo přehmatu. Jsem také jen pouhý člověk, i chybující a mýlící se.

Znám lidi, kteří si plánovali budoucnost, nebo rodiče, kteří plánovali budoucnost svých dětí. Myslím si, že to plánování budoucnosti přináší aspoň ve většině případů menší, či větší zklamání. Mí rodičové to nedělali a my jsme budoucnost svý dětí také neplánovali. Nakonec tu cestu životem rozhoduje mnohokrát jen ta náhoda, nebo jak někdo míní štěstí.

pod prozíravostí rozumím vzít si dobrou ženu, postavit si dům na dobrém místě, najít si dobré zaměstnání, žít umírněným životním stylem (žádné extrémy) Vše věci které v budoucnu přinesou ovoce.

Jo !!