Není divu, že imunitní systém napadá cizí buňky, je to primárně jeho poslání. Potlačování imunity, je v každém případě, cesta do pekel.
Není divu, že imunitní systém napadá cizí buňky, je to primárně jeho poslání. Potlačování imunity, je v každém případě, cesta do pekel.
Jenže u autoimunitních poruch napadá ty vlastní. Ty protilátky se dají docela dobře detegovat, takže popírat je je jakási odrůda placatozemectví. Abys takovou nemoc dostal, musíš mít genetické predispozice, které u mnoha těchto chorob jsou dost přesně známé – ví se, jaké alely jakých genů to jsou, většinou kódují složky hlavního histokompatibilitního komplexu. Což jsou glykoproteiny na povrchu buněk, na kterých buňky předkládají své antigeny buňkám imunitního systému. Jakmile je mezi nimi nějaký cizí, bílé krvinky buňku zničí jako napadenou a tudíž nebezpečnou. A některé alely těchto genů v kombinaci s dalšími faktory vedou k chybnému rozpoznání vlastních buněk jako cizích, a tedy k produkci protilátek proti nim a k jejich zničení. A právě nutnost těch dalších faktorů znamená, že nositel těch „špatných“ alel nemusí nutně nějakou autoimunitní chorobu dostat, je potřeba nějaký spouštěcí faktor, který by ale bez té genetické predispozice sám taky nezpůsobil nic…