Co z tohoto vyplývá je, že se údajně
několik německych inžinýrů pokusilo o realizaci fůze jader chemickou
cestou. Asi prováděli i pokusy. Marné pokusy, neboť na fůzi
dvou jader prvků je zapotřebí obrovské síly a realizace takového procesu
je přetěžký úkol, na kterém si lámou zuby jaderní fyzikové na celém
světě už šedesát - sedmdesát let zuby. Chemickou cestou to zaručeně
nejde. Lidé se také snaží realizovat Perpetuum mobile.
Celá tahle záležitost kolem testu fůzní jaderné bomby v nacistickém
Německu zavání fantazií konspirátorů hledající obživu ve tvoření
konspirací a tedy prodejem svých knih.
Už ten titul "naciste-stihli-otestovat-atomovou-bombu" zavádí totálně na
zcestí, neboť žádnou jadernou bombu nevyrobili a netestovali.
Napíši to jinak - lidí milují senzace, záhady a futuristické
přísliby. Na tomhle faktu si založili živnost spisovatelé románů. O
nálezu reliktů archy na Araratu bylo také napsáno několik knih a natočeno
spousta dokumentů atd. atd.
Fakta jsou prostá, od začátku 20. století se vědělo, že štěpením
jádra ultra těžkých prvků (uran a pod.) se uvolňuje tepelná energie. Je
tedy logické, že byly pokusy a představy to využít ve vojenské technice.
Němci byli prakticky od porážky 6. armády u Stalingradu na ústupu a hledali
zoufale zbraně, se kterými by mohli čelit obrovské přesile spojenců.A to
okamžitě, neboť spojenci rychle postupovali a Německo nemělo ani čas a ani
prostředky na realizaci dlouhodobých výzkumů.
Dalším faktem je, že jaderní fyzici v Německu založili roku 1938
"uranvý spolek" a začali pracovat na výzkumu štěpné řetězové reakce. Do
konce války se jim to ale nepodařilo.
Jediné co se významného odehrálo byla první jaderná nehoda reaktoru, 750kg
uranu a 140kg těžké vody, v Lipsku 1942-06-23. Reaktor se začal
nekontrolovatelně zahřívat, všechny pokusy o zastavení štěpné reakce
selhaly a reaktor se v místnosi univerzity rozletěl. Hořící uran uhasili
lipští hasiči. Něco jako mnohem pozděj v Černobylu, ovšem v miniturním
provedení.