,
Podle toho, co si kdo pod "uctíváním" představuje.
Uctívání je projev úcty. Kdysi byl zdraven člověk vyššího
společenského hodnocení výkřikem "Má úcta", nadzvednutím klobouku a nebo
pukrletem.
Kdysi byly podél venkovských silnic na Slovácku každých pár kilometrů plechové kříže s namalovaným Ježíšem a nebo dokonce zděné kapličky s nějakou barbínou uvnitř. Když šel nějaký soudruh KC spolku kolem, tak se zastavil, dotkl se prstem čela, pak levého prsu, poté prsní kosti, pravého prsu a pupíku.
Jednou jsme jeli na školní výlet autobusem a to děti, které viděly dopředu hlásily, "kříž vpravo", nebo vlevo a dětské osazenstvo provedlo ukřižování coby ukázku přiznání se k partaji a k světonázoru. No a jak jel ten autobus, tak se ozývalo každých pár minut "kříž vpravo" nebo "kříž vlevo" a děti vedeny pudem sebezáchovy se mohli ukřižovat. Čeho je moc, toho je moc a tak postupem doby ty slabší nátury z těch křižovacích orgií odpadaly. Také byl učitelkou nařízen zpšv nějaké pásné, třeba "Šla Nanynka do zelí ...", Prší prší jen se leje .." a to křiřování se dětí neladilo s taktem písně ...
