Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

no nic moc. Problém je s rozlišováním. Jak odlišíš komu tedy napálit tyto restrikce akoho nechat svobodně žít. Jsou rodiny vzdělané a laskavé a mají dětí hodně. A rodiny neromské, které se o děti nestarají nebo je různě týrají i když je mají jen dvě. Tedy takhle by to asi nešlo. I proto jsem psala že nevím, protože nelze změnit podstatu určitéo typu člověka. Pokud jsou to lidé kteří maj rádi nespoutané vysedávání a pořvávání po sobě, budou to mít rádi furt. I když třeba tatu pošlou někam zametat, on se vrátí a bude řvát dál a všecky jeho děti a žena. Není to normální ale je to jejích životní styl. Dokonce i když jsou slušní a starají se o děti, jsou všude vidět a každý cizinec se ptá co jsou to za lidi. Hrozně řvou, obsadí každé volné místo v parku a člověku je jasné že takoví jsou a je třeba je akceptovat v jejích podobě.

Co se týče sklonu ke gamblerství, to souvisí i s životním stylem, rádi se baví, kouří, strkají do sebe, děti řvou a mají svůj svět Jedině jim dovolit se nějak realizovat v jejích podobě, aby jim to dávalo smysl a radost ze života. Ale né na úkor ostatních. a to je oříšek.

Ale né na úkor ostatních. a to je oříšek.

A o tohle ratko taky kráčí. Žijeme na krásné planetě a je správné se o ni starat, neničit ji, aby ji máli krásnou a nezničenou i naše děti dětí. Jinou planetu nemáme a nikdy mít nebudeme. Takže když někdo cvrnke vajgla do přírody má být "potrestán" čištěním toho, co napáchal. A když ten jeho vajgl zapálí les, tak má mít povinnost sloužit u lesníků, u ochrany přírody a nebo i u hasičů.
Takhle nějak vychováváme své děti, že jo. Když něco úmyslně poničí, nebo znečistí, tak to mají děti opravit, pochopitelně s pomocí dospěláků, že jo, aby si pak cenili lidské práce.
Ale nemusíme zacházet do prkotin, jde o zásadní věci a jedna z nejzásadnějších je nedostatečná výchova potomstva a prostředí (řvaní v noci hulákajícími ožraly) znemožňující jeho školní vzdělávání.
Také jsem už viděl francouzskou TV-reportáž z prostředí rasové diskriminace Rómů na Slovensku. Bílí strkají hnědé do zvláštních škol, ve kterých zakončí povinou školní docházku ve třetí třídě. Státní podpory Rómů jsou tak slabé, že děti jsou unavené a špinavé ve škole a musejí kráct bílým jídlo a kapesné. Rómy nikdy nechce zaměstnávat. Také si ta francouzská reportérka vzala 18. letou Rómku s maturitou a čli v Bratislavě až našli butik s cedulí za výlohou, že se hledá prodavačka. Zkrátka TV tám s Rómkou dovnitř ... a majitelka čekla, že místo prodavašky je už zadané. Pak ovšem na kameru vykládala, že má s Rómy špatné zkušenosti a ty mají i jíní živnostníci hledající spolehlivou zaměstnankyni. Ta u ní poslední Rómka způsobila mizení materiálu a i peněz z pokladny. Vyprávěla, že jdnou přišlo do krámu asi deset příbuzných t= zaměstnankyje, všechno brali do rukou ....a lecos se po hodině a vypoklonkování návštěvníků ztratilo.

Aby's si nemyslela, jeden z mých nejlepších kamarádů od dětství do jeho nedávného úmrtí byl poloviční Rom. Škoda ho, chlapa, kamaráda. A tem mi také vyprávěl o problémech s lidmi z téhož etnika. Jeho otec byl Rom, slušný, pracovitý spořádaný, pracoval myslím ve šroubárně, nebo ve sklárně.

já to chápu. proto píšu že nevím jak to pořešit. taky mám předsudky vůči Romům. Když jsme pronajímali byt a přišla vyfintěná Romka, jak pracuje a stará se o děti takjsem jí ten byt nepronajali. čistě z předsudků, protože jsem se báli. Přijde další rodina a bude tam dvacet lidí, řev na zahradě a všecko zničené. Nikoliv tou slušnou Romkou a jejími dětmi nýbrž haldou dalších kteří se na ně nalepí.

Přesně.
Neházíme je do jednoho pytle.
Já byl dokonce na romské svatbě - po mladých a jejich rodičích jme byli obsluhování my čtyři "bílí".
Ale vyrůstal jsem od 7 v Košiciach - a s přestávkami většinu života.
Romové - hrůza

Já bych řekla že kojenec zatěžuje domácnost víc než školák protože rychleji roste a pokud nemáš po kom dědit oblečení a ostatní potřeby tak je to opravdu hodně drahé.... a i když je další dítě v rodině, ty výlohy nejsou o mnoho menší. Vím to, měla jsem děti 4 a bylo to dost drsné. I když jsem plenky nekupovala jednorázové ale prala je, vozila tři děti v jednom kočárku dohromady (dodnes jsem vděčná své pratetě že mně koupila pro první dítě tak rozměrný kočárek!! Jí se moc líbil. Já jsem sice dostala starší kočárek, takový moderní co kdosi kdysi přivezl "ze západu" - ale pratetička rozhodla že její milovaná praneteř musí mít pro první dítě kočárek nový!! v obchodě se byla podívat, vybrala - ale - nekoupila! Tehdy tam byly 4 kočárky, přibližně ve stejné ceně, takže mně dala peníze a ať koupím ten, který se bude líbit mně! Sice řekla, který se líbí jí ale netrvala na něm! Pna nebyla vdaná, děti neměla ale vkus měla vynikající! Samozřejmě že vybrala ten nejhezčí
a už zas moc kecám.........

Moje zkušenost zase je že záleží jaký kojenec :-) Nejstarší řval furt, den noc stres. Další děti byly v pohodě, ten třetí jakoby součást... vůbec jsem o něm nevěděla. Nosila jsem ho omotaného kolem zad a furt hajal. Nepotřeboval téměř nic. Jen pleny. a díkybohu, už byly ty vyhazovací.

Jenže my jsme se bavili o finanční stránce: kojenec vs. školák.
Pokud se jedná o psychickou zátěž tak máš samozřejmě pravdu.
Říká Ti něco jméno Zdeněk Matějček?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Mat%C4%9Bj%C4%8Dek

Měla jsem v mládí možnost navštívit spoustu jeho přednášek a číst ještě víc jeho článků (pochopitelně, protože byl evangelík, často jezdíval přednášet v různých protestantských sborech - nejenom v ČCE - po celé republice)
a vzpomínám si na jednu jeho okřídlenou větu: "Rodina začíná od pěti dětí nahoru, protože to se potom už vychovává samo"
a hlavně:
"Děti vychováváte tehdy, kdy je NEVYCHOVÁVÁTE!" Mluvil o tom, jaký jim dáváme přiklad v každodenním životě.
Já jsem dnes odpoledna a večer byla u svého mladšího syna. Vlastně poprvé, co bydlí v novém domě, kde mají velký "obývák" spojený s kuchyní, takže jsme byli všichni pohromadě.Snacha vařila a já si poprvé uvědomila, jak je moje nejmladší vnučka v chování a jednání přesným otiskem své maminky! Ta se v životě opravdu neztratí stejně jako moje snacha Jsou to bezvadné baby!

to mám radost, že se jim daří. Stejně se deomnívám že se to nedá říct jednoznačně. Starš děti stojí asi více peněz, protože víc sní a rychle rostou. a potřebují furt něco do školy a tak. Pokud je malé dítě kojené, potřebuje jen plíny.

"Ťala jsi přímo do živého."
Není to ještě tak dávno, co jsem měla vnučku, která poslední dva měsíce svého života (13. a 14. měsíc) opravdu potřebovala JEN PLÍNY,,,,

já vím, napsala jsem to moc zjednodušeně a neomaleně.

Tak to bylo s těch přídavků na děti také myšleno.
Kojenec, batole a předškolák toho moc nespotřebuje. My jsme například dostávali to kojenecké a batolí oblečení od známých, kteří měli v dětech "náskok" a když se něco muselo přikoupit, tak ze "second hand". To má nedocenitelnou výhodu v tom, že je to už x-krát prané a tak zbavené lehce uvolnitelných chemií.
Finanční zátěž začala až školní docházkou a na druhém a třetím stupni to bylo často celkem masivní. To nemusím nikomu vykládat, kdo má 13 ...18 leté děti. Ti starší si už přivydělají sami, aspoň trochu.

Souhlasím. U malých dětí fugují i různé burzy, za minimální obolos se dá pořídit všecko. Od postýlky, přes kočárek i hračky. V rakousku je to fakticky zdarma, věci kolují dokud se nerozpadnou

Děti vychováváte tehdy, kdy je NEVYCHOVÁVÁTE!

Tenhle protimluv má něco do sebe, ale !!! dá se také chybně vyložit.
Děti vychováváme doma, ale jsou též "vyvchovávané" ve školce a škole učitelkami a spolužáky ... a někteří spolužáci nemají onu pozitivní domácí výchovu. No a nezapoňme "výchovu" TV filmy a počítačovými hrami. Také to máme tetičky a babičky, které zasahují do výchovy třeba dost nevhodně.

Ještě je tu jeden agens a tím je móda, nebo zrovna preferovaný módní filosofický směr. Když byly naše děti malé, tak byla zrovna moderní tak zvaná antiautorativní výchova.

přesně tak. Též jsem vychovávala děti dle trendů, bohužel. Ale přežily to všecky tři :-) řekla bych že jsou rezistentní

To si pak člověk může oddechnout.

No a moje babička z maminčiny strany byla ze třinácti dětí, všechny byly dobře vychované přestože ve skromných poměrech. Nejstarší její bratr padl v 1. světové válce a jedna sestra zemřela před mým narozením ale ostatní jsem všechny znala, i jejich děti. Přestože někteří z nich odešli do pohraničí, stále si s maminkou psali a navštěvovali ji a když zemřela, tak tu "štafetu" přebrala moje stařenka. Přestože se provdala o dvě dědiny dál, tak navštěvovali jak bratra "na domajšku" tak sestru Mařku.... já byla její nejstarší vnučka, stařenka zemřela když mně bylo 12 let - a pak rodina chodila k mé mamince a jejím sestrám. Když jsem si udělala řidičák, vozila jsem maminku a obě tetičky zase na návštěvy k nim.... a - doposud vozívám! I když těch jejich bratranců a sestřenic už moc není... Velká rodina je SUPER! Teď mám přítele a ten už nemá nikoho. Jeho rodiče se s příbuznými nestýkali, on byl jedináček, maminka brzy zemřela. Má sice príma děti a vnoučata ale ta starší generace mu schází. No a najednou v sedmdesáti letech získal jak maminku, tak spoustu bratranců, sestřenic, strýčků a tetiček z nichž někteří jsou mladší než my Je to legrace a je to skvělé!

Mí prarodiče z otcovy strany byli také z tuctu dětí. V té vesnici, ve které jsem strávil tu hezčí půlku mého dětství, jsem dokázal vyjmenovat stovku přes dvě, tři generace různě zpřízněných lidí. Otec mé babičky bydlel u nás, spal v kuchymi a umřel když mi bylo 9 let. Poslední dva roky už jen polehávali (jim se onikalo - neplatilo pro nás, pro pravnuy). Jinak sourozenci mých prarodičů byli též roztroušeni po republice a někteří se dostali i do Argentiny a jeden do USA.

To byla také doba přelidnění Evropy a lidé museli za živobytím do ciziny.

můj tatínek je z osmi sourozenců. dva z nich zemřeli ještě jako děti. Maminka ze čtyřech. Ale jak tatínek tak maminika byli traumatizováni těžkým dětstvím. Táhlo se to s nimi celý život.

Tady byl také těžký život, spousta sourozenců... otcové kteří padli v 1. světové válce.... o to víc si vážím těch, kteří dokázali vychovat děti bez traumat, schopné postarat se o sebe i o jiné...