,
Obvyklým námětem protikatolické propagandy je upálení na hranici
italského filozofa-panteisty Giordana Bruna r. 1600. Bruno nebyl v žádném
případě světec a mučedník.
Historická realita je taková, že Giordano Bruno se dopouštěl kriminálních
zločinů.
Jako 15 letý vstoupil r. 1563 do dominikánského řádu, kde brzy proslul jako
„enfant terrible“ pro svoji totální neochotu podrobovat se příkazům a
rozhodnutím. Odmítal např. mít ve své cele obrazy svatých a popřel také
některá dogmata. Přesto však nakonec dosáhl kněžského svěcení a
doktorátu teologie. Dominikánský řád proti němu vedl r. 1576 proces kvůli
herezi, Bruno však opustil svůj konvent v Římě a uprchl z italského
území. Když mu v tom chtěl převor kláštera zabránit, zavraždil jej a
hodil do Tibery. Za tento delikt, jednoznačně kriminálního charakteru, byl
hledán církevní inkvizicí i světskými soudy po celé Evropě.
Uchýlil se, po kratším pobytu v severní Itálii, do Ženevy, centra
kalvínského protestantismu. Tam ale vyvolal pobouření svými názory, jež
přesahovaly samotné hranice křesťanství. Bruno např. hovořil o Ježíši
jako o „velkém filozofovi“ a odmítal Jeho Božství i zázraky.
Anglickou královnu Alžbětu I. si naklonil svým spisem „O hrdinských
vášních“, který jí také věnoval. Zde obhajuje hříchy proti 6.
přikázání a odmítá katolickou morální nauku, která přikazuje bojovat
proti pokušení. Královna Alžběta, jež nežila pohlavně mravně,
nacházela v Brunově spisu obhajobu své pochybné morálky, proto mu
projevovala všestrannou přízeň.
astronomické názory nebyly tím, co Giordana Bruna přivedlo na hranici.
Giordano Bruno nebyl astronomem nepozoroval oblohu . 
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
když si člověk uvědomí jak moc je
ta pravda o Zemi a Vesmíru musela být pro církev šokovat
