,
Ondi
Když jsem začal praktikovat zen, viděl jsem
hory jako hory a vodu jako vodu.
Pak jsem dosáhl hlubšího poznání a dospěl
k bodu, kdy jsem vnímal, že hory nejsou
horami a voda není vodou.
A teď, když jsem se dostal k podstatě všeho,
jsem v klidu. Neboť zase vidím hory jako hory
a voda je opět vodou.
(Sing-s´)
No vidíš, já a spousta jiných lidí má to štěstí, že vidíme hory jako hory a vodu jako vodu nepřetržitě, kdy se na ně zahledíme. Žádné šálení smyslů, žádné přeluludy. Realita se nám jeví jako nezfalšovaná realita.
Tedy, s výjimkou optických klamů, ale ty jsou vesměs známé. Známý a
prastarý příklad je to, jak vidíme "pohyb" Slunce na obloze od východu na
západ. Z toho vyvozovali evropští křesťané, že Země je nehybná a Slunce
ji obíhá. Nestrpěli pochyby o svém vnímání a troufalce zabíjeli. 
I když mraky můžou měsíc zahalit ,nebo měsíc zmizí z oblohy, nemůžeme prohlásit že měsíc není.Mesic nemůže byt mokrý a voda nemůže být roztržena.Mesic je vnitřním Buddhou , a voda sama. Toto jsou slova Eihei Dogena zenového učitele, který reformoval Buddhismus v Japonsku,kdy Buddhismus byl v úpadku.
Proč by Měsíc nemohl být mokrý????
Proč by voda nemohla být roztržena?
Eihei Dogen měl jaké vzdělání?
Ano, správně píšeš, že realita se ti jako nezfalšovaná pouze jeví. Ve skutečnosti je to, co nazýváme realitou či světem, mixem fyzických a psychických vjemů. Každý vnímaný objekt sestává z těchto dvou složek, díky čemuž ten objekt "nevidíš" takový, jaký je, nýbrž ho vidíš "pokřivený" tou psychickou složkou (která mu přiřazuje vlastnosti či kvality, které jako takový ve skutečnosti nemá). Takže když vidíš horu nebo vodu, vidíš díky nedostatečné uvědomělosti, která automaticky obě zmíněné složky směšuje do jednoho vjemu, spíše jakési koncepty hory a vody.
Pokud o horách a vodě píšeš jako o horách a vodě bez jakéhokoli
psychického konceptu, jen fyzikální vlatsnosti, např., popisuješ realitu
:-)))))))
psyché by ti k tom mohla dodat "krásné" hory, "studenou" vodu - ale o tom
všichni víme, že to už je subjektivní .-))
