Asi před 40 lety jsem si brnkala na violoncello a najednou všechno zmizelo a bylo přede mnou "Slunce" někdo odlomil mi z něho jako z koláče palcem a podal mi jíst se slovy : Na najez se moji lásky, hlas to byl mužský, i pojedla jsem, potom se dívala dál do toho světla až se ten odlomený kousek od lásky zase zacelil a slunce zmizelo, měla jsem potom několik dní stav absolutní blaženosti který se ale pomalu vytrácel ale četla jsem Bibli a tam mne vodilo světýlko.

,