A pokud myšlenku nevyslovíme a nezrealizujeme tak asi že zanikne a nebo to samé může napadnout někoho jiného, možná myšlenky mají svůj princip jak vylézt na svět :).
A pokud myšlenku nevyslovíme a nezrealizujeme tak asi že zanikne a nebo to samé může napadnout někoho jiného, možná myšlenky mají svůj princip jak vylézt na svět :).
myslím že nezanikne, zasune se do podvědomí a tam se pokusí znovu vystoupit jiným způsobem (oklikou) Proto je důležité zumat své myšlenky, co je jejích živnou půdou a odkud se berou... pořád budou vzlínat i když je nechceme mít v hlavě. Realizují se pak oklikou třeba přes nemoc nebo nějak zcela zastřene ale můžou škodit.
Jo aha tak že je lépe o svých myšlenkách hovořit, vyslovovat je aby škodit nemohly, člověk by se mohl jimi i zadusit :-) jenom že vyslovením někdy škodíme a nebo i něco budujeme, je psáno že "skrze Slovo povstal svět".
někd úplně stačí si je uvědomit, akceptovat že jsu a nepotláčet je. Priznat si je jako součást sebe sama.
Slovo jako takové ale není myšlenka. To už je jen zvukové vyjádření
myšlenky. Je to potřeba?
Na počátku bylo slovo : to je spíš jen o tom, že až se "slovem" se lidé
začali opravdu dorozumívat (i když to první slovo byl třeba jen skřek),
když proč ne Na počátku byl posunek, gesto?
Odkud se berou - podle některých od Boha. Není hřích je zkoušet "zasouvat, ničit, zapomínat"? :-)
Myšlenka zaniknout nemusí, když není zrealizována.
Je skoro jisté, že jakákoli myšlenka napadla více lidí, ale někoho
dřív, jiného později, někdo ji vyslovil, někdo ne, někdo ji zrealizoval
(jako první), někdo ne (nebo jako až další)