nevím, všecko je možné i tvoje verze. Pro mě je rozhodující přítomnost. A v této přítomnosti žiju. A co bylo předtím je jen v mé hlavě a co bude poom je taky jen v mé hlavě. Existuje jen to co právě je.
nevím, všecko je možné i tvoje verze. Pro mě je rozhodující přítomnost. A v této přítomnosti žiju. A co bylo předtím je jen v mé hlavě a co bude poom je taky jen v mé hlavě. Existuje jen to co právě je.
Problémy vznikají, když se člověk odtrhne od přítomnosti a vrací se do minulosti nebo předbíha a dělá si scénáře co má být nebo bude.
Ale jasně, já jen teoretizuji.
Může existovat více scénářů, ale pokaždé se musí vše ponovu
nasměrovat k cíli - ke KN.
Ale jinak máš pravdu - žít v přítomnosti, na to zlé z minulosti
zapomenout a do budoucnosti si moc plány nedělat.
KN bychom si mohli i když nedokonale vytvářet teď a tady. Alespoň v mikroprostoru u sebe. Dávat sám sebe.
To určitě.
Já jsem v takovém žil, když jsem dělal správce Pionýrského táboru v
letech 1984-89.
mimo civilizace v lůně přírody..
Teď bych to mohl taky vyhlásit, ale jsme vázání na jedno místo a manželka
nechce dát mámu někde do DD a taky nechce pro ni opatrovatelku na 24 h. a
být pryč. To děláme jen jednou za čas, když někde vypadneme na týden.
Proto mám i hodně volného času k trávení na DF - podle počasí.
To by pro mě KN nebylo :-))) Pionýrský tábor je pro mě peklo. Moc dětí, moc štěbotání
Proč?
Je potřeba je zapojit do aktivit - někoho v kuchyni, kolem domu, pak do lesa a
pod.
Jen 2 měsíce.
Ale pohoda - když se kuchař ožral, tak jsem vařil pro 300 hladových.
Na víkendy tam chodili kámoši, hokej na zamrzlé řece - v brance 50-ti letá
ženská, sjíždění řeky ve vaně a voru z prken, krmení jelena jablky a x
1000 dalších krásných zážitků.
Ráj na Zemi
A myslíš, že bychom si ve svém mikroprostoru vytvbořili všichni stejné KN?
A od jakého "časového" úseku máš "předtím" a potom"? Jak dlouhá je ta "přítomnost, ve které žiješ?