Musím tvoje dětské vzpomínky trošičku poopravit: pokud jste jeli
sedačkovou lanovkou, tak jste jeli ze severu, z Trojanovic - Ráztoky na
Pustevny. Lanovka byla v té době jednosedačková. Horní stanice byla kousek
pod "poustevnami" - Jurkovičovými stavbami směrem k Ráztoce (dnes lanovka
vede asi o 100 metrů výš, takže končí za Libušínem, ta nová budova
stanice je děsběs) Pokud byla mlha tak jste ty Jurkovičovy stavby ani
neviděli - pardon - museli jste projít kolem té nejstarší, kamenné,
Šumné a šli jste po hřebeni Radhoště směrem na západ, k vrcholu.
Chodník tam dost stoupá ale jenom několik metrů, k altánu Cyrilka. Pak už
se jde po hřebeni k Radegastovi - tedy: Radegast je prvý vrcholek na hřebeni,
1106 m.n.m., socha Radegasta je pousek pod ním. Chodník klesá na 1099 m.n.m.
a pak mírně stoupá až k vrcholu Radhoště 1129 m.n.m.Tam chodíme s malými
dětmi i s kočárky to je pohodička (Cyrilku mineme, jinak je to vyšlapaná
"dálnice" - zvlášť po včerejšku ) Ale jít tam
odkudkoliv "zdola" je docela hezký stoupák! Pak jste se museli stejnou cestou
vracet, zase kolem Radegasta. Autobus na vás čekal na straně jižní, tedy od
Prostřední Bečvy. Musel to objet přes Rožnov, protože v té době už byla
cesta z Ráztoky pro autobusy neprůjezdná. Mohly tam sice osobáky ale
autobusy ne. (kvůli tomu že tam kdysi, hned po válce, spadl plný autobus z
cesty dolů) A někdy od roku 1965 tam nesmí ani osobáky, jenom dopravní
obsluha. Ten Radegast, co jsi ho viděl, nebyla pravá socha, byl to odlitek.
Albín Polášek pro ni vytvořil formu a nechal odlít ze žulové drti a
betonu.Ty odlitky byly dva. Jeden postavili na Radhošti a druhý zůstal
zapomenut v nějaké zahradě v Praze, zasypán listím a zarostlý travou,
Když jej našli, nevěděli, co to je a tak jej jako "zvíře" postavili v ZOO
v Troji ale jestli tam ještě je to nevím. Původn odlitek už na Radhošti
není, je (opravený) v budově radnice ve Frenštátě pod Radhoštěm pod
schodištěm. Nahoře je socha nová, tentokrát opravdu žulová, vytesaná
sochařem Sobkem ve Lhotě u Vsetína. Ten odlitek se totiž vlivem počasí
začal rozpadat. Když jsem chodila v Rožnově do školy, tak jsme odpoledne
občas "utekly" na Radhošť. Pěšky. Od intru jsme to měly přes chodníkem
Černou Horu 9 km, stále do kopce, převýšení 758 metrů. Když jsme byly ve
formě, zvládly jsme to pod dvě hodiny (trénink na biatlon)
Dnes už bych
tam nevyšla ani za dva dny