Musím tvoje dětské vzpomínky trošičku poopravit: pokud jste jeli sedačkovou lanovkou, tak jste jeli ze severu, z Trojanovic - Ráztoky na Pustevny. Lanovka byla v té době jednosedačková. Horní stanice byla kousek pod "poustevnami" - Jurkovičovými stavbami směrem k Ráztoce (dnes lanovka vede asi o 100 metrů výš, takže končí za Libušínem, ta nová budova stanice je děsběs) Pokud byla mlha tak jste ty Jurkovičovy stavby ani neviděli - pardon - museli jste projít kolem té nejstarší, kamenné, Šumné a šli jste po hřebeni Radhoště směrem na západ, k vrcholu. Chodník tam dost stoupá ale jenom několik metrů, k altánu Cyrilka. Pak už se jde po hřebeni k Radegastovi - tedy: Radegast je prvý vrcholek na hřebeni, 1106 m.n.m., socha Radegasta je pousek pod ním. Chodník klesá na 1099 m.n.m. a pak mírně stoupá až k vrcholu Radhoště 1129 m.n.m.Tam chodíme s malými dětmi i s kočárky to je pohodička (Cyrilku mineme, jinak je to vyšlapaná "dálnice" - zvlášť po včerejšku ) Ale jít tam odkudkoliv "zdola" je docela hezký stoupák! Pak jste se museli stejnou cestou vracet, zase kolem Radegasta. Autobus na vás čekal na straně jižní, tedy od Prostřední Bečvy. Musel to objet přes Rožnov, protože v té době už byla cesta z Ráztoky pro autobusy neprůjezdná. Mohly tam sice osobáky ale autobusy ne. (kvůli tomu že tam kdysi, hned po válce, spadl plný autobus z cesty dolů) A někdy od roku 1965 tam nesmí ani osobáky, jenom dopravní obsluha. Ten Radegast, co jsi ho viděl, nebyla pravá socha, byl to odlitek. Albín Polášek pro ni vytvořil formu a nechal odlít ze žulové drti a betonu.Ty odlitky byly dva. Jeden postavili na Radhošti a druhý zůstal zapomenut v nějaké zahradě v Praze, zasypán listím a zarostlý travou, Když jej našli, nevěděli, co to je a tak jej jako "zvíře" postavili v ZOO v Troji ale jestli tam ještě je to nevím. Původn odlitek už na Radhošti není, je (opravený) v budově radnice ve Frenštátě pod Radhoštěm pod schodištěm. Nahoře je socha nová, tentokrát opravdu žulová, vytesaná sochařem Sobkem ve Lhotě u Vsetína. Ten odlitek se totiž vlivem počasí začal rozpadat. Když jsem chodila v Rožnově do školy, tak jsme odpoledne občas "utekly" na Radhošť. Pěšky. Od intru jsme to měly přes chodníkem Černou Horu 9 km, stále do kopce, převýšení 758 metrů. Když jsme byly ve formě, zvládly jsme to pod dvě hodiny (trénink na biatlon) Dnes už bych tam nevyšla ani za dva dny