Je to asi 3 roky, osetrujici lekar sdelil pri vecerni vizite pacientovi, ze ma bohuzel rakovinu, do rana pacient zemrel. Ukazalo se, ze zadnou nemel. Lidska mysl dokaze zkonstruovat problemy jako pri realnem onemocneni.
Je to asi 3 roky, osetrujici lekar sdelil pri vecerni vizite pacientovi, ze ma bohuzel rakovinu, do rana pacient zemrel. Ukazalo se, ze zadnou nemel. Lidska mysl dokaze zkonstruovat problemy jako pri realnem onemocneni.
Uvedený případ je nezvyklý, reakce těla během jedné noci podivná, kdo ví, co se stalo, ale že většina nemocí je psychosomatických, minimálně uvedeným způsobem vyvolaných, to nezpochybňuju.
tady jde ale o to, že dotyčná osoba to normálně nemívá a měla to po skutečném kontaktu s lepkem, i když si to uvědomila až následně, co vložila do úst (a nebyl to penis obalený moukou :-))))
Jestli osetrujici lekar sdelil pri vecerni vizite pacientovi, ze ma bohuzel rakovinu,, ... a neměl, tak by měl být potrestán, za neschopnost. Možná i obviněn z napomáhání suicidu, pakliže pacient vypadl z okna a nebo se uškrtil na tkaničce.
Pochopitelně je možné, že ten nerakovinový pacient zemřel na infarkt,
nebo na mrtvici. Na to se umírá také do rána.
Zkrátka na zhodnocení a posouzení tvé poplašné zprávy bys měla připojit
dokument o příčině smrti vyhotovený patologem.
Cetla jsem o tom, ale dal jsem se o to nezajimala, je to tragicky pripad a lekari nejsou neomylni, pokud vim, probihal soud. Vim z vlastni zkusenosti, co dokaze strach a duvera v lekarsky usudek. Vicekrat jsem se presvedcila, ze je treba si neco sam prostudovat a hlavne nechat si udelat kontrolni diagnozu.
a také přijmout život takový jaký je. Ať s diagnozou nebo bez, měli
bychm žít každý okamih jak nejlépe umíme. A neřešit zbytečně co bude a
jak bude, protože budoucnost je ve hvězdách.
Lidé si dělají zbytečné starosti.
To je vlastne ta pokora, prijmout vse, co nas potka se vsemi dusledky, je t ale spis proces a to dlouhodoby, krok za krokem, vim , jak jsem bojovala s myslenkou proc zrovna jsem mela tezky uraz, kdyz jsem ani neridila a kolizi nezavinila..dodnes jsem nenasla uspokojivou opdoved...denne si rikam je to tak, tak je to tak, smir se..
ano, učí to pokoře a také že nemáme vše ve svých rukách a ve svém chtění.
Si myslím, že tohle nemá s pokorou nic společného, spíš jde o poznání, že "zeď hlavou neprorazíš" a že je tedy evolučné výhodnější se s danou situací aranžovat a jednat tak, jak ti tvé síly (jak fyzické, tak mentální, morální ...) umožní