Jak zmínil komanč, LGBT tvoří zanedbatelnou část společmosti. Lidé s
nehetero-sexualitou tu byli odjakživa, akorát byli pudérním okolím nucení
k pokrytectví. A pokrytectví je přece zavrženíhodné, nebo se mýlím?
Adopce dětí a dědické problémy.
Adopce dětí je principielně problematická v tom směru, že dospívající
dítě chce poznat své rodiče, prarodiče, sourozence tety, bratrance. Chce
prostě informace o svých kořenech. Jednou bylo tohle téma ventilováno v
TV-reportáži. Konkrétně jedna tak 17. letá slečna z Německa se setkala se
svou matkou, francouzkou a na vzájemnou komunikaci potřebovali tlumočnici.
Nebo jiný případ, adopce jednovaječných dvojčat, každé v jiné zemi,
myslím že to bylo opět Německo a to druhé dvojče bylo adoptováno do USA.
V tomto případu neexistovala aspoň ta jazyková bariera.
Na druhé straně jsou k adopci dané děti, vymyslím si - oplodnění matky
drastickým znásilněním, nebo také úmrtím rodičů. Jaká alternativa by
se naskytla, když tu není ochota, nebo neexistence příbuzných se
osiřelého, nebo nechtěného dítěte ujmout? Dětský domov. Dítě
potřebuje od mala ochranu milujících osob, potřebuje bezpečný "pelíšek"
... a když takové přirozenou cestou nemá? Myslím že adopce bezdětnými
lidmi je rozumnější řešení, než ten dětský domov. Pochopitelně
záleží jak na podmínkách, tak na charakteru a situaci adoptivních
rodičů. A to poslední je v komppetenci úřadů nepředat dítě k adopci
nevhodným lidem.
Záležitosti kolem dědictví se nechají snadno vyřešit u notáře.