,
Vše je pomíjivé, povstává a mizí. my jsme v plnosti života ale budeme se ptát jaký to dává smysl. Tedy já se jako pubertální dívka ptala... možná právě pro mojí přecitlivělost a vnímavost. JOnatán řekl že Bůh je věčné nyní. Taky si to myslím a věděla jsem to již tehdy. Ale jak dojít k tomu aby nám to stačilo abychom nepachtili za něčím co je iluzí a nesmutnili po něčem co jsme ztratili a na základě naších negativních emocí... nečinili utrpění sobě i jiným.
Tedy jistě, můžeme říct že pomocná ruka je na konci naší vlastní paže a že jsme pány naších rozhodnutí a že si neseme následky svých činů. Ale opět mohu jen subjektivně říct, a co když je to příliš. Někdo není tak racionální aby to zvládal bez emocí a potřebuje k svému životu ještě nějakou tu vyšší nadstavbu. Smysl toho všeho. ráj si děláme tady... já nevím jeslti něco po smrti bude, nikdo se odtud nevrátil. Ale svět kolem nás je plný záhad, zejména vnímání časoprostoru a tak nevíme zda právě poslední vteřina našeho života nebude vpečetění které utkví...a potřebujeme být pro tuto chvíli jasní. opravdu teď jen kecám, protože si nejsem tak jistá že máme vše pod kontrolou a nepotřebujeme se opřít o nic jiného. a nepotřebujeme ani děkovat za to co máme.