,
Je to velice komplikovana otázka, zejména když je člověk konfrontován se ztrátou všech věcí (lidí a vztahů) ke kterým se upínal. Třeba všichni zemřou nebo se odstěhují. Moje máma má 95 let, vždycky byla velice aktivní a teď ji odchází zrak, sluch a špatně se jí chodí ale její mysl je pořád jasná, tedy funkční. Může se těšit žee mě třeba vidí (i když blbě), ale je pro každého velice poučné zažít odcházení starého člověka... vidět jako odcházejí možnosti a jak chátrá, a přerovnat si hodnoty. Dochovali jsme do smrti tatínka, tomu bylo málem 90 ale odešle rychle a smutně, protože ho život bez možnosti tvořit nebavil. Ale u maminky je to jiné, ta se drží i nejmenšího stébla které by ji přineslo nějakou radost. V čem je pak smysl... jak uchopit život sám, esenci Bytí protože nakonec jen tato esence (prosím brát jako metaforu) zůstává když člověk přichází o zrak, sluch a postupně hmat a jen si je vědomý vlastní existence. Vím že dívat se na jiného není totéž jako zažívat to sám. Ale tuší...
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
