,
To jsou ale různé věci. Nucení děti na náboženství znamená že se děti něco dozví o základech katolické či protestanské víry. Třeba v Rakousku bylo náboženství povinné, když tam chodily moje děti do školy. Takové děti tam chodí, ale nakonec až vyrostou tak to většinou zapomenou a jsou z nich nevěřící. To je třeba případ mojích dětí. V pohodě.
řeč je o těch co do náboženství nechodili, zda si najdou cestu k Bohu. A já tvrdím že ano i když na náboženství nechodili a teprve poté co je Bůh vnitřně volal (vnitří touha) se začali o víru zajímat. A pořád nic ... mohli se zajímat o různá nábožensství, třeba i o buddhismus nebo esoteriku, a furt nic. A nakonec z nich jsou křesťané, protože to vnitřně ladilo. Ale prvotní bylo hledání, terpve až pak nalezeno. Výuka náboženství s tím moc nesouvisí, protože hodně dětí co jsou veden k náboženství, nakonec neuvěří i když se třeba ve vyšším věku opět k víře vrátí. Ale to by udělali i bez náboženství.