Osvícení se přirovnává k probuzení, protože při něm dochází k
procitnutí z neuvědomělosti, k "otevření očí", neboli k vyššímu - či
lépe - plnému stavu bdělosti vědomí. Jedná se tedy o kvalitativní změnu
vědomí, která není žádným kouzlem, ale prostou přirozenou dispozicí
lidské mysli. Křesťana by nemělo překvapovat, že se k popisu psychických
jevů používají analogie, poněvadž NZ je toho plný (copak je to třeba
příchod či vylití Ducha svatého?). A nemělo by být
žádným překvapením, že se tradičně k vyjádření kognitivního
psychického dění používají analogie z oboru optiky, poněvadž člověk
zde jednoduše vyjadřuje to, co prožívá / jak daný jev prožívá,
např.:
"Nevidím v tom rozdíl. Pořád mi to není
jasné. Osvětli mi to prosím. Tak teď jsi mi to ještě
víc zamlžil. Aha, už se mi rozsvítilo! Ale pořád tam
mám nějaké nejasnosti / temná místa."
Už jsem tu v minulosti poukazoval na to, že křesťanská ikonografie k
vyjádření svatosti rovněž používá "zlatavé" světlo kolem hlavy.
Jako o bezvýznamném kecu, lži a blábolu hovoří i ateisté o tvrzení
ohledně existence Boha. Je poněkud paradoxní, že Boží existenci obhajuješ
osobní zkušeností, ale přitom budhistickou osobní zkušenost šmahem
odmítáš. Přitom tendence k vytváření neinformovaných až apriorních
soudů a k tvrdohlavému lpění na svých "názorech", je tou hlavní kvalitou,
která odlišuje tmáře od osvícence.