Osvícení se přirovnává k probuzení, protože při něm dochází k procitnutí z neuvědomělosti, k "otevření očí", neboli k vyššímu - či lépe - plnému stavu bdělosti vědomí. Jedná se tedy o kvalitativní změnu vědomí, která není žádným kouzlem, ale prostou přirozenou dispozicí lidské mysli. Křesťana by nemělo překvapovat, že se k popisu psychických jevů používají analogie, poněvadž NZ je toho plný (copak je to třeba příchod či vylití Ducha svatého?). A nemělo by být žádným překvapením, že se tradičně k vyjádření kognitivního psychického dění používají analogie z oboru optiky, poněvadž člověk zde jednoduše vyjadřuje to, co prožívá / jak daný jev prožívá, např.:
"Nevidím v tom rozdíl. Pořád mi to není jasné. Osvětli mi to prosím. Tak teď jsi mi to ještě víc zamlžil. Aha, už se mi rozsvítilo! Ale pořád tam mám nějaké nejasnosti / temná místa."
Už jsem tu v minulosti poukazoval na to, že křesťanská ikonografie k vyjádření svatosti rovněž používá "zlatavé" světlo kolem hlavy.
Jako o bezvýznamném kecu, lži a blábolu hovoří i ateisté o tvrzení ohledně existence Boha. Je poněkud paradoxní, že Boží existenci obhajuješ osobní zkušeností, ale přitom budhistickou osobní zkušenost šmahem odmítáš. Přitom tendence k vytváření neinformovaných až apriorních soudů a k tvrdohlavému lpění na svých "názorech", je tou hlavní kvalitou, která odlišuje tmáře od osvícence.