,
Já nevím, jak jsi to zkusil ty. Já se ptám jen proto, protože
náboženství, stejně jako filosofické teorie, směry - se vyznačují
výraznou obecností - dělej dobro, nedělej zlo - ale z reality víme, že
jakékoli dobro pro někoho bývá (a možná vždy) zlem pro jiného. a to tak
že objektivně. natož subjektivně, kdy máme dobro a zlo definováno každý
jinak.
jak za této situace rozhodovat, co je "střední cesta" mezi zlem a dobrem.
před chvíli jsem rozebíral podobné téma, akorát ekonomické, jinde :
posuzování jedince společnosti práce vlády :
- vláda si půjčuje peníze, aby je mohla lidem rozdat a ti si mohli koupit jídlo. zadlužuje společnost a budoucnost (děti). jedinci jásají, celek hyne
- vláda si nepůjčuje, žije a společnosti ordinuje styl "utrácím jen to, co si vydělám". jedinec nadává, celek je zdravý.
co je správněji a kde je mezi tím zlatá střední cesta?
