Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

S tím okyslišováním to takhle není možné. Aby mohla rostlina extrahovat kyslík z kysličníku uhličitého musí probíhat fotosyntéza. Rostlina musí být tedy živá a na fotosyntézu potřebuje světlo, hodně světla, prakticky sluneční světlo.
Na svátky Slunovratů, tedy blížícího se jara, byly používány zelené rostliny, v severních krajích větvičky jehličňanů a ve střední Evropě věčně zelený břečťan, nebo jmelí. Stará tradice umožnila ženským se nechat beztrestně líbat kolemjdoucím fešákem, když se postavila pod větvičku jmelí nebo břečťanu. To byl vynález, co?

To bys koukal jak čerstvý stromek voní :-).

Správně - čerstvě ušmiknutý stromek jedličky
A ne ty zdechliny ušmiknuté před měcícem někde v Dánsku.

Jo, voní. To ale nemá co dělat s okysličováním.

Ten kyslík se neextrahuje z CO₂, ale z vody. Jinak máš pravdu.

Fotosyntéza je pro mne španělskou vesnicí. Vím akorát, že jde o komplexní proces.
Faktem je, že rostliny odbourávaní vzdušný CO2 protože potřebují pro svou substanci uhlík. Rovněž potřebují i vodík, tak redukují i H2O.

V kostce (zjednodušeno až na kost) je to takhle: CO₂ se naváže do molekuly cukru (stane se její součástí) a v této formě je redukován elektrony odebranými vodě (při její oxidaci na kyslík). Chlorofyl se přitom v celém řetězci několika desítek kroků účastní jen dvou, vzdálených jak od oxidace vody a od redukce CO₂ (které jsou u začátku a u konce), tak i od sebe navzájem. CO₂ a voda tedy do procesu vstupují každý úplně jinde, a chlorofyl nereaguje ani s jedním z nich… Ta známá školní rovnice uvádí jen vstupy a výstupy celého procesu.