Nosení stromků do obydlích kde se v zimním období topilo mělo okysličovací a tím i uzdravující účinky, proto to dělali :-)..
Nosení stromků do obydlích kde se v zimním období topilo mělo okysličovací a tím i uzdravující účinky, proto to dělali :-)..
S tím okyslišováním to takhle není možné. Aby mohla rostlina
extrahovat kyslík z kysličníku uhličitého musí probíhat fotosyntéza.
Rostlina musí být tedy živá a na fotosyntézu potřebuje světlo, hodně
světla, prakticky sluneční světlo.
Na svátky Slunovratů, tedy blížícího se jara, byly používány zelené
rostliny, v severních krajích větvičky jehličňanů a ve střední Evropě
věčně zelený břečťan, nebo jmelí. Stará tradice umožnila ženským se
nechat beztrestně líbat kolemjdoucím fešákem, když se postavila pod
větvičku jmelí nebo břečťanu. To byl vynález, co? 
Správně - čerstvě ušmiknutý stromek
jedličky
A ne ty zdechliny ušmiknuté před měcícem někde v Dánsku.
Fotosyntéza je pro mne španělskou vesnicí. Vím akorát, že jde o
komplexní proces.
Faktem je, že rostliny odbourávaní vzdušný CO2 protože potřebují pro
svou substanci uhlík. Rovněž potřebují i vodík, tak redukují i H2O.
V kostce (zjednodušeno až na kost) je to takhle: CO₂ se naváže do molekuly cukru (stane se její součástí) a v této formě je redukován elektrony odebranými vodě (při její oxidaci na kyslík). Chlorofyl se přitom v celém řetězci několika desítek kroků účastní jen dvou, vzdálených jak od oxidace vody a od redukce CO₂ (které jsou u začátku a u konce), tak i od sebe navzájem. CO₂ a voda tedy do procesu vstupují každý úplně jinde, a chlorofyl nereaguje ani s jedním z nich… Ta známá školní rovnice uvádí jen vstupy a výstupy celého procesu.