Bůh není předmětem vědeckého zkoumání protože neexistuje.
Ty si jeho existenci jen z nějakých důvodů namlouváš. Asi něco takového
potřebuješ...
Bůh není předmětem vědeckého zkoumání protože neexistuje.
Ty si jeho existenci jen z nějakých důvodů namlouváš. Asi něco takového
potřebuješ...
Předmětem psychologicky a archeologicy -vědeckého zkoumání mohou být i
pohádkové bytosti. Lidé měli a mají důvod si vymýšlet pohádkové
bytosti, přisuzovat jim zázračné vlastnosti a schopnosti.
Kdysi stačily Sněhurky, Karkulky, zlaté ryby ... , pak Robinové Hoodové,
Jánošíci ..., "dnes" je to Rambo, Spiderman atd.
pokud si myslíš že si existenci namlouvám, tak žiješ v hlubokém omylu a tvoje uvažování je jen reakce na tvoji víru v neexistenci. Tedy řečeno: nařídil si si víru v neexistenci Boha a na základě toho si falešně interpretuješ vše, co by s tím bylo v rozporu. Klasický příklad nevědecké metody řešení problému vědoucí k zcela falešným výsledkům. Já naopak o existenci mám miliardy svědectví a miliardy rozhovorů s Bohem.
Pokud píšeš o víře, jak můžeš ve stejné vědě psát o vědě, ty
trdlo? .-)))))))
A znova, nevíra v existenci není totéž, co víra v neexistenci :-))))
Ty máš miliardy svědectví stejných trdel, jako jsi ty a miliardy tvých
toxických alkoholových nebo drogových fantazií :-))))))))))
Ty jsi z nějakého důvodu přesvědčen o existenci něčeho, co
neexistuje. Nedá se to dokázat empiricky ani experimentálně. Stejně tak
někteří věří v převtělování, jiní v UFO, další v nějaké duchy,
kteří jim straší v domě.
OK - je to tvůj názor, jen ho nevnucuj jiným.
Jinak - víra ani nevíra se nedá nařídit. Dá se leda předstírat navenek,
ale dospět k ní musíš sám.
Jsem přesvědčen, že v případu posedlosti (obsece) a závislosti se jedná o vrozené vlastnosti mozku jedince. S náboženstvím je to jako s jinými drogami, některý jedinec si "čuchne ke špuntu" a stane se alkoholikem, jiný si dá rekreačně třeba ve společnosti deci vína, nebo jedno pivo a obejde se jinak bez drogy.
Člověk potřebuje společnost, jako vlk svou smečku, nebo šimpans svou tlupu. Ovšem některý jedinec víc, jiný míň, některý je rozený "alfa" jedinec, jiní spíš "omega". No a to znamená, že "alfa" udává tón a vládne, kdežto "omega" slouží a podřizuje se dobrovolně.