,
V naší debatě s Kroky jde o to, že jedení slunce či světla není biblický motiv. Takový motiv se vyskytuje v jiných, pohanských kultech (snad i nějaké ty jihoamerické národy jako Mayové toto praktikovali). Je pravděpodobné, že tvůrcům Bible byl tento motiv znám, protože se zdá, že se Bible proti němu výslovně vymezuje v samotném jejím úvodu, kde se přímo píše, že Bůh stvořil Slunce, Měsíc i hvězdy, a nemůže být tudíž s nimi identifikován. Jakoukoli identifikaci Jahveho s čímkoli stvořeným Bible odsuzuje jako modloslužebnictví a ohavnost a nařizuje to potírat. Tím asi byla Bible ve své době unikátní.
Jinak důvod identifikace Slunce s Bohem je dobře pochopitelný, jak jsi i uvedl, a pokud se nemýlím, tak nějaký národ situaci chápal dokonce tak, že každý večer (západem) Bůh umírá a každé ráno (východem) se znovu rodí. Stejně je mimochodem dobře pochopitelné, proč v západní duchovní tradici je Slunce symbolem vědomí a Měsíc nevědomí (tehdy tyto pojmy pochopitelně neexistovali, ale existoval jejich koncept).
Svatozář a aureolu jsem vždycky chápal jako vyjádření faktu osvícení či osvícenosti a přímo se Sluncem mi nenapadlo je spojovat.
