,
Nejkrvavější konflikt v dějinách začal nad ránem 1. září 1939.
Německá vojska tehdy nepřekročila polské hranice sama. Doprovázeli je
Slováci.
Málo známou skutečností je, že se hned 1. září 1939 útoku proti Polsku
zúčastnila po boku wehrmachtu i speciálně vytvořená slovenská polní
armáda pojmenovaná Bernolák. I když nebyla slovenská účast při porážce
Polska po strategické stránce příliš významná, dobře posloužila
propagandistickým záměrům luďáckého režimu a také otestovala
fungování nově utvořené slovenské armád
Polská armáda reagovala na německé přípravy s předstihem. Už v polovině
července 1939 vytvořila u slovenských hranic armádní uskupení Karpaty.
Slovenská vláda se o německém plánu útoku dozvěděla 24. srpna s tím,
že slovenská armáda bude mít za úkol krýt slovensko-polskou hranici a
zabránit ústupu polských jednotek na Slovensko. Němci slíbili navrácení
všech Polskem zabraných území z roku 1938 a garanci slovensko-maďarské
hranice, pokud slovenská vláda vyhoví požadavkům wehrmachtu. Tiso s plánem
bez výhrad souhlasil. O tři dny později se generál Sigmund List, velitel 14.
armády, sešel v Žilině se slovenským ministrem obrany generálem Čatlošem
a oznámil mu, že se počítá i s aktivní slovenskou účastí na útoku
proti Polsku.
Armáda. Slovenská Rychlá divize v bojích na řece Mius 1941 - 1942
Pro boje na nově otevřené východní frontě byly na Slovensku zprvu
zformovány dva útvary, jednalo se o Armádní skupinu a Rychlou skupinu.
Rychlá skupina představovala mobilní útvar, sestavený z obrněných a
motorizovaných jednotek Slovenské armády a dne 23. června byla podřízena
velení německé 17. armády, zařazené do sestavy Skupina armád Jih.
Předmětem našeho zájmu je Rychlá divize, která představovala mobilní
útvar, plně motorizovaný a vyzbrojený tanky i obrněnými automobily.
Základem Rychlé divize se stala Rychlá skupina, která byla již na začátku
července 1941 reorganizována, posílena a přejmenována na Rychlou brigádu.
Tato brigáda čítala k 8. červenci 1941 celkem 117 důstojníků, 39
rotmistrů a 3 390 příslušníků mužstva, dále pak 20 tanků typu TL-35, 9
LT-38, 7 typu LT-40 a 5 obrněných automobilů OA vz. 30. Mimo to byla vybavena
37 protitankovými děly ráže 37 mm, 4 děly ráže 75 mm vz. 15, 12 děly
ráže 100 mm vz. 30, 4 děly ráže 105 mm vz. 35 a 2 minomety. Velitelem
Rychlé brigády se stal plk. Rudolf Pilfousek a byl podřízen veliteli
německé 17. armády gen. C. H. von Stülpnagelovi. Vrcholem bojového
nasazení brigády se stala 22. července 1941 bitva u Lipovce, v níž se
střetla se silami 44. horské střelecké divize. V tvrdém boji sice brigáda
obstála a za cenu svých 75 padlých způsobila nepříteli ztráty ve výši 1
tisíce mužů, ale následně byla stažena do týlu, posílena a opět
reorganizována. Výsledkem reorganizace se stalo posílení brigády a její
povýšení na divizi. Nově ustavená Rychlá divize se v průběhu léta 1941
zúčastnila velkých obkličovacích bitev na Ukrajině, jako byla ta u Umaně.
V září se dokonce podílela na obklíčení sovětského uskupení vojsk u
Kyjeva, během nějž vojska Skupiny armád Jih zklikvidovaly většinu sil
sovětského Jihozápadního a Záložního frontu.
Po vítězství u Kyjeva se stala Rychlá divize součástí 1. tankové skupiny
polního maršála Ewalda von Kleista (od 25. října přejmenována na 1.
tankovou armádu) a společně s ní pokračovala v tažení na východ. Již
20. září vydal Hitler souhlas, aby von Kleistova skupina zahájila výpad
směrem k Azovskému moři a k Rostovu na Donu. Prvním cílem německého
postupu se stala průmyslová oblast Donbasu. Ačkoliv se německá vojska a
společně s nimi i Slováci, museli potýkat se stále sílícím odporem i s
nepřízní počasí, podařilo se 25. října obsadit Charkov. V době, kdy se
podařilo dosáhnout tohoto triumfu a na středním úseku fronty byly u
Brjansku a Vjazmy poraženy síly bránící Moskvu, se německý nápor
zastavil. Příčin bylo několik. Jednak odpor Rudé armády značně zesílil
a do konce října přišli Němci asi o 1/5 svých sil, které vrhli do
ofenzivy, další příčinou bylo roztažení fronty, která se nyní táhla od
Baltského moře až k Azovskému, což kladlo další nároky na již tak
prořídlé německé řady. V neposlední řadě byl příčinou i nástup
rasputice, období, kdy se na podzim a na jaře promění všechny nezpevněné
cesty v moře bláta, v němž utone jakýkoliv pohyb. A to se stalo i německé
armádě a jejím spojencům v říjnu a listopadu 1941. Publikace podrobně
popisuje činnost Rychlé divize v bojích na řece Mius v letech 1941 a
1942.
.atd.atd.........
ale bojovali ,vízo , bojovali
1
1
