,
Je to přece zábavné.
Dějiny píší vítězové - se ví.
Po převratu, za Havla, byla ustavena česko-německá komise, která měla
vypracovat dějiny česko-německých vztahů. Nepodařilo se to. Názory na
tyto dějiny se v základu rozcházely. Každej národ má na své dějiny
pozitivní náhled a ten se neshoduje s náhledem sousedů.
Pokud vím, tak například Japonci se ve škole neučí o tom, jak jejich otcové barbarsky a bezohledně zabírali státy východní Asie a zotročovali jejich obyvatele.
Zkrátka, panovníci rádi a účelově přehánějí ve slávě a ve
slavných činech dávných předků. Makedonci jsou nesmírně hrdí na
Alexandra, který dobyl a porobil lán světa. Italové sní (vis Mussolini) o
obnově Římského impéria z doby jeho největšího rozkvětu a rusáci zas
barví na růžovo doby vlády carů ,,, i když jaksi taktně zamlčují
miliony zbytečně zmařených životů, včetně dětí posledního cara.
Visitor s láskou vzpomíná na dobu, kdy rusácký car zabral Polsko, zakázal
tam katolictví a polskou řeč na veřejnosti. Rusákům nepatřila jen
Amerika, ale i Polsko a Skandinávie. No i Číňani tvrdí, že Amerika patří
jim, protože tam byli dávno před Kolumbem a před rusáckým carem.
No a tak kašlou pobožní lidé na svého Ježíška a jeho přikázání o
vzájemném se milování. Našli potěchu ve vzájemném vraždění - ovšem
že za větší slávu jejich boha. Výmluva se vždycky najde.
