Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

On to ve skutečnosti přístup k pravdě je - víra.
Víra funguje jako substituce pravdy tam, kde objektivní pravdu neznáme a přesto potřebujeme v dané věci "mít jasno" třeba z jiných objektivních důvodů, jinak bychom se plácali v nejistotě. I když má člověk před sebou 2 nebo 3 možnosti,a neví, která je správná, stejně na principu/podstatě víry nakonec jednu zvolí (a ten, kdo ani jednu, tak pořád zvolil díky víře, že enzvolit ani jednu ze 3 možností bude nejlepší .-))))

Přesně tak, někdo si třeba nedokáže vybrat trenky a zhroutí se přímo v obchodě. Zažila jsem nikoliv osobně ale s potomkem, který je opravdu mimořádně inteligentní ale má problém se rozhodnout pokud jsou všecky varianty stejné.

Tady ale jde i o slova. Mně se příčí tvrzení, že kdo ví, ten už nemůže věřit. Spíš mi připadá nemožné, aby ten, kdo něco ví, tomu nevěřil. Věřit tomu, co víš, to je podložená víra. Věřit tomu, co někdo ověřitelně zjistil, to je taky podložená víra. Věřit něčemu jen proto, že nevím, jak je to doopravdy, a nelze to ověřitelně zjistit, to je slepá víra. Zejména když jde o něco v běžné realitě nemožného. A to je přesně to, co popisuje ten verš.
Když se tu tedy bavíme o víře, vždycky mám na mysli víru bez důkazů. Ne, že je nemá ten věřící, ale že si je nemůže ani opatřit, protože prostě neexistují. Taková je náboženská víra – slepá, přes neexistenci reálných důkazů, případně naopak i přes existenci důkazů proti.

Jestliže víš, že voda je mokrá, tak proč bys tomu měl ještě věřit? Věřit, jak to s tou vodou je, má smysl jenom tehdy, když nevím, jak to s tou vodou je. Jakmile zjistím či poznám, jak to s tou vodou je, tak toto zjištění/poznání nahradí onu představu toho, jak to s ní je, která byla mojí vírou. Ta moje představa, jak to s tou vodou je, klidně mohla stát na nějakých indiciích, ukazatelích, a pak ta moje představa/víra byla odůvodněná či podložená.

Ten biblický verš tohle nespecifikuje, jestli se ta představa opírá o nějaké indicie nebo ne. Náboženská víra se ale o indicie opírat může, ať už ve formě nějaké té vnitřní zkušenosti, nebo osobního poznání, že se v psychice opravdu děje to, co je popisováno v posvátné knize apod.