Tady ale jde i o slova. Mně se příčí tvrzení, že kdo ví, ten už
nemůže věřit. Spíš mi připadá nemožné, aby ten, kdo něco ví, tomu
nevěřil. Věřit tomu, co víš, to je podložená víra. Věřit tomu, co
někdo ověřitelně zjistil, to je taky podložená víra. Věřit něčemu jen
proto, že nevím, jak je to doopravdy, a nelze to ověřitelně
zjistit, to je slepá víra. Zejména když jde o něco v běžné
realitě nemožného. A to je přesně to, co popisuje ten verš.
Když se tu tedy bavíme o víře, vždycky mám na mysli víru bez důkazů.
Ne, že je nemá ten věřící, ale že si je nemůže ani opatřit, protože
prostě neexistují. Taková je náboženská víra – slepá, přes
neexistenci reálných důkazů, případně naopak i přes existenci důkazů
proti.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení