Uvedené "moudro", když tě někdo uhodí, nastav mu druhou tvář" se
začalo šířit v době, kdy se křesťanství začalo šířit jako
náboženství otroků a takových těch lidí na spodku tehdejší hierarchie,
a to jako vzdorovité gesto.
Když dal nějaký jejich pán facku nějakému členu rodiny, výše
postavenému slouhovi, s nímž běžně komunikoval a bavil se v rámci
emotivního vyvrcholení rozhovoru, tak mu dal klasickou facku vnitřkem
dlaně-tedy pro představu dlaní pravé ruky do levé tváře (stojí proti
sobě). Bylo to v rámci vyříkání si něčeho.
Když fackoval otroky a takovou svoloč, se kterou se nebavil, ne v rámci
vyříkání si něčeho, ale v rámci vyprášení lidského dobytka, kterému
se při tom nedíváme do očí, tak ho bacil opovržlivě hřbetem ruky - tedy
zase pro představu hřbetem (klouby) pravé ruky do pravé tváře.
Když byl otrok drzý a dožadoval se lidského zacházení: "Pane, proč mě
fackuješ?" Nezmizel beze slova a připomínání vlastní existence z pánova
dosahu. Nastavil pusu v oslovení pána vlastně další facce, kterou třeba
dostal, ale v rámci mezilidského rozhovoru. Zpravidla však, pokud ho pán zas
bacil, tak na druhou tvář vnitřkem dlaně.
Nastavit druhou tvář bylo v té době prý mezi lidmi tohoto ranku symbolem
domáhání se lidského zacházení a vyříkávání si věcí s pánem.