,
mudrlanti jsou i mezi ateistama, co chtějí nařizovat jak kdo má žít.
Prostě tak jednoduché to není, někdo má povahu vzpurnější a vyskakovací
a někdo se adaptuje lehce.
Moji rodiče byli ateisté a já vyskakovaci a vzpurná, protože mi furt radili
a všecko věděli nejlépe. Prostě učitelé oba dva.
Teď jsem věřící a nemám nutkání někoho furt poučovat. Naopak, dokonce
ani nejsem tak vyskakovací. Buď stárnu, nebo jsem našla vnitřní klid. A
věřím že každý může tento vnitřní kid nalézt a není naším úkolem
druhým něco vnucovat. Spíše je opatrně vést k samostatnosti a ukazovat
jim, že i oni mohou svůj klid nalézt. Třeba ve víře a důvěře v
Boha.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
