Ježíš naopak učil, že když odpustíš druhým, dojdeš sám odpuštění. Poněvadž sám nemáš nárok na nic, co nedáváš druhým
Ježíš naopak učil, že když odpustíš druhým, dojdeš sám odpuštění. Poněvadž sám nemáš nárok na nic, co nedáváš druhým
To je ale řeč o lásce, nikoli sebelásce. O pokoře, nikoli o pýše. Je to něco, co musíš směřovat ven, nikoli dovnitř sobě.
Aby jsi mohl milovat druhé musíš se naučit nejdřív milovat sebe.V pokoře v lásce pak miluješ druhé tak jako Bůh.
Sebe milujeme přirozeně, instinktivně. Není nutné ještě něco aktivně přidávat. To už je potom sebeláska a pýcha. Láska je vždycky citovým vztahem k druhým. Citový vztah k sobě je sebeláska, sebezhodnocování.
Ne, takhle to nefunguje. Milovat sám sebe znamená sám sebe zhodnocovat. A sebe zhodnocovat znamená stavět se nad druhé. Láska zaměřená na sebe je v protikladu k lásce vůči druhým. Vyrovnaný člověk nemá potřebu věnovat sobě nějakou lásku; nevzniká u něho důvod.
Člověk musí hodnotit své vnímání chování k sobě,tak se učíš se mít rád milovat když to neděláš nikdy nemiluješ druhé.
Sebe mít rád se učit nepotřebuješ, protože to každý umíme od přirozenosti. Důkazem může být, že se rodíme jako egoistické bytosti nebo že při ohrožující situaci každý myslíme prvně na sebe. Ze všech lidí jsme sami k sobě nejshovívavější a sobě dovedeme nejvíc odpustit, stejně jako nadržovat. K sobě chováme nejmilejší cit. Proto taky Kristus i Budha nabádají k lásce či soucitnosti vůči druhým a ne vůči sobě. Poněvadž to se musíme učit. Druhým musíme věnovat pozornost, ne sobě. Na tom taky spočívá mravnost.
Ale abychom pochopili Buddhu, Ježíše a Boha musíme se mít rádi,tak jak nás milují oni,pochopit a milovat se tak jak milují oni nás a tím potom můžeš milovat druhé tvá láska že vnitřku je přirozená a nehrana.
Ale houby, ukázal jsem ti, že každý se máme rád přirozeně. V téhle věci nemusíme nic hledat, protože je to automatické. Hledat je třeba ten vztah k druhým, protože ten může být zeslaben nebo se může zcela vytratit díky přehršli lásky k sobě. Proto Kristus i Budha nabádali k zaměřování se na druhé a ne na sebe - ani jeden z nich neříká "milujte sebe samé".
Neučí to. K ničemu takovému ani jeden nenabádal. Učí k lásce vůči druhým, ne vůči sobě.
človek môže milovať len v Bohu, lebo láska je s vierou a nádejou božská cnost, a človek má milovať božskou láskou....kto tvrdí, že miluje, a neverí v Boha, nemiluje, alebo miluje len ľudskou (zištnou) láskou...
Takhle to kdysi psali jehovisté. Je to sektářský blud.
člověk není schopen božské lásky, tak jako není schopen dosáhnout realizace jiného božského atributu. Dopouštíš se pýchy. Člověk nebude nikdy milovat jinou než lidskou láskou (tak jako pes psí, kočka kočičí, králík králičí...).
věřit v Boha ještě neznamená být v Bohu. Nevíra v Boha automaticky nevylučuje lásku k bližnímu. Máme k dispozici dost historických zkušeností, které pravdivost těchto tezí potvrzují.
ZIštnou láskou miluje ten, kdo tvrdí, že miluje boží láskou, protože
očekává prebendy (zisk) od boha.
je to pokrytecká láska, ta "boží"
Ty pičús.
Pozemská láska je zištná?
Tak asi ta tvoje, když miluješ Boha i prachy.
Neurážej tady - proč sem vnášíš nenávist?