Však to taky píšu. Znala jsem se v Německu s několika navrátilci. Dostali německé občanství. Nebylo to pro ně vůbec lehké.
Však to taky píšu. Znala jsem se v Německu s několika navrátilci. Dostali německé občanství. Nebylo to pro ně vůbec lehké.
Repatriovaní dostali prakticky obratem německé občanství a veškerou sociální podporu - oblečení, byty, zdravotní pojištění a peníze. Prostě mohli čerpat "Harz 4". Problémem bylo a je, že neuměli německy, neznali německé prostředí, nemohli být zaměstnaní na pracovním trhu. No a klasika pro lidi vytržené z kořenů rodiny (a vlasti) - frustrace z podivné existence (byli v Německu vítaní, ale Němci je tam nechtěli).
přesně tak. DAla jsem to jen jako příklad jak pomáhali Němic těm kteří se považovali za jejich občany. že je prostě odsud vytáhli do Německa. měli to opravdu těžké a když odjížděli z Kazachstánu tak netušil že to bude až tak těžké.
Co se týče jazyka, mluvili celkem dobře. Jazyk si udržovali, takže se německy domluvili. Sice s přízvukem, ale němčina to byla. A moje kamarádka byla vedoucí sestrou na gynekologii v Kazachstánu, v Německu mohla být jen sestoou pomocnou, něco jako pečovatelka. Ale hned odhadli její schopnosti a tak dělala odbornou práci, dávala injekce a rozhodovala o medikaci, ale placena byla jako pomocnice.
ale to je mimo témy :-) omlouvam se. Co se týče Ukrajiny, dávno se měla řešit nárdnostní otázka. Doutnalo to tam ještě za dob komunismu. Ukrajici se vždycky cítili jako Ukrajinci, necítili se být rusy. Byly jsme tam několikrát ještě jako škola, běda kdybychom jim řeki že jsou rusové. Opravili nás, že jsou Ukrajinci a že mají svoji řeč